Andrea Drengubáková | Jitka Škarnitzlová – rozhovor

Horská kola poměrně dlouho platila za primárně mužský sport, za což nejspíš mohl náš „mužský šovinismus“. Byla by ale pro nás samotné obrovská škoda, pokud bychom mezi sebe nepustili slečny, dámy a dívky. Jen se občas budeme muset smířit s tím, že tomu děvčata umí naložit víc než my! Tak jako Andrea a Jitka…

Foto: Petr Slavík (slavikpetr.com)
Obě tyto dámy totiž mají za sebou velice úspěšnou závodní sezónu. I přes to, že se ji Andreje podařilo „zpestřit“ zlomeninou klíční kosti, dokázala vybojovat celkové prvenství v Enduro Sérii 2014. Jitka zase ovládla například KPŽ Trans Brdy, byla druhá na MČR Sudety a na konci sezóny si „odskočila“ na Rychlebské enduro, které „mimochodem“ vyhrála – Falcon Ultimate Enduro.

Andrea i Jitka mají ke kolu více než kladný vztah a obě jsou schopny celému zástupu mužů ujet jak do kopce, tak nejspíš i z kopce… To je ale vlastně fér, vždyť závodní MTB je jejich životem! Pojďme si tedy společně popovídat o tom, jak se tyto dívky ke kolu vůbec dostaly, co preferují, jak moc je ovlivňuje technika, kterou používají (kola nové čistě dámské značky LIV), co se jim líbí nebo nelíbí na trendu endura a tak podobně.

Na úvod krátké představení obou aktérek dnešního rozhovoru

Jitka Škarnitzlová

Stálice domácí XC a už i enduro scény Jitka Škarnitzlová na kole jezdí už od dětství, kdy absolvovala své první závody v Pražské lize. Několik let kombinovala cyklistiku s atletikou a basketbalem. Nakonec zvítězilo horské kolo, konkrétně cross-country. Systematicky trénuje od roku 2003. Později k závodům XC přidala i cyklokros a silnici. V roce 2005 získala Jitka svůj první titul na horských kolech v kadetkách. Za nejúspěšnější považuje prozatím rok 2007, kdy se jí podařilo získat stříbrnou medaili na juniorském Mistrovství světa ve skotském Fort William.

Letošní úspěchy:
1. místo KPŽ Trans Brdy
4. místo MČR XC, Praha
2. místo MČR XCM, Sudety
1. místo Falcon Ultimate Enduro, Rychlebské stezky
1. místo Enduro Race Most

Andrea Drengubáková

Andrea od svých deseti let závodila ve sjezdovém lyžování a jako doplněk v letní přípravě používala horské kolo. První větší závod jela v patnácti letech – Leader Fox na Zadově -, a bylo z toho 2. místo. Od té doby ji z kola nesundali. Následně prošla maratony, XC závody, cyklokrosem i silničními závody. Tu pravou disciplínu ale našla až loni v podobě endura, v němž se snoubí vše, co ji baví – rychlá jízda z kopce, makačka do kopce a přátelská atmosféra.

Letošní úspěchy:
1. místo MTB Trilogy (enduro ženy)
1. místo Enduro Race Kouty
2. místo Enduro Race Ještěd
1. místo Enduro Race Zadov
3. místo Enduro Race Špičák
2. místo Enduro Race Most
Celkové vítězství Enduro Série 2014 – ženy

OTÁZKY A ODPOVĚDI – Andrea Drengubáková / Jitka Škarnitzlová

Děvčata, vaše cesta k horskému kolu byla v obou případech odlišná. Obě jste dříve provozovaly jiné sporty a ke kolu, či přímo biku, jste se dostaly až postupem času. Bylo to tak, že jste k horskému kolu potřebovaly „dospět“, nebo šlo jen o prostou souhru náhod?

Andrea: „Mým prvním závodním sportem bylo sjezdové lyžování, nejvíc mě samozřejmě bavil obřák – hlavně, že to jede rychle! V létě jsme se připravovali na horském kole a už z té doby si pamatuju, že jsem se předháněla s klukama hlavně cestou z kopce dolů. V patnácti jsem se nechala přemluvit na bikový maraton na Zadově a když jsem si v teniskách, s helmou nakřivo a s volným trikem dojela pro druhé místo, rozhodla jsem se, že i na kole zkusím častěji závodit. Tak do dvaceti jsem jezdila hlavně maratony, pak jsem zkusila i XC, cyklokros a silnici, ale až kamarádi v Praze mi ukázali, jak si člověk může kolo opravdu užít – a to tím, že si s ním vlastně hraje. Pak už byl jen krůček k enduru. Takže kolo jako takové si mě našlo brzy, ale k enduru jsem potřebovala dospět.“

Jitka: „Na kole jezdím od malička, tedy od doby, kdy jsme jezdili na výlety s rodinou. Později začal táta s bráchou objíždět první závody, tak jsem jezdila s nimi, a když byla možnost, závodila jsem také. To mi vydrželo až doteď. Jinak jsem chvíli hrála tenis, dělala atletiku, hlavně běhala delší tratě a docela dlouho hrála basketbal.“

Čím konkrétně vás horské kolo zaujalo, že jste víceméně opustily ostatní sporty?

Andrea: „Kolo mě uchvátilo nejvíc asi adrenalinem s ním spojeným. Bike je zkrátka taková hračka, na které mě baví hlavně rychlost, překonávání překážek a vlastně mě samo hecuje k tomu, abych neustále posouvala svoje limity. Nemůže se stát, že se na kole jednou projedete a řeknete si dost. Chcete na něm jezdit pořád víc a víc. A to se mi líbí.“

Jitka: „Začala jsem více jezdit a s tím přišly i první pěkné výsledky, lepší než v jiných sportech. Taky se na závodech scházela fajn parta. Navíc bráchovi se na kole dařilo a doma to začalo žít jen cyklistikou. K tomu všemu můžu na kole jet kam chci, kdy chci, jak chci a s kým chci. Je to vlastně celkový styl života s kolem nerozlučně spojený, který se mi zalíbil.“

Je pro vás bike dnes stále sportem číslo jedna? Jinak řečeno, berete třeba přípravu na silnici a podobně jako povinnost?

Andrea: „Trošku se mi na tom prvním místě pere bike se sjezdovými lyžemi. Ale výhoda je, že díky střídajícím se ročním obdobím se nemusím ochuzovat ani o jedno. V sezoně jarní najíždění na silnici beru spíš jako povinnost (i když to má v partě taky leccos do sebe) a třeba bikové maratony jsou pro mě poměrně zajímavým zpestřením.“

Jitka: „Mojí hlavní disciplínou je XC, takže tréninky na silnici jsou téměř nutnost. Ale snažím se stále více tréninků odjezdit v terénu, protože na XC tratích postupně přibývají náročné technické pasáže a je třeba zrychlovat i ve sjezdech.“

Každá se v závodní sféře profilujete jiným směrem, v obou případech je ale patrná obliba endura. Andrea si jej zvolila za hlavní disciplínu, Jitka jako doplněk k XC, který jí ale evidentně docela sedí (např. vítězství na Falcon Ultimate Enduro 2014 nebo Enduro Race Most). Čím vás závodní podoba endura láká?

Andrea: Mně se závody v enduru líbí proto, že se v jeden den na jednom místě sejde parta lidí, která má stejné smýšlení – lidi se před startem obvykle nerozjíždí na válcích, ale spíš společně probírají jednotlivé erzety, domlouvají se, jestli budou ten a ten drop dávat nebo ho radši objedou a tak podobně. Baví mě, jak se střídá adrenalin a napětí v erzetách s pohodovou atmosférou a klábosením s kamarády na transferech.“

Jitka: „Enduro je příjemným odpočinkem, zábavou a také útěkem od závodního XC kolotoče. Trochu mi připomíná kamarádské vyjížďky, akorát, že se jede z kopce na čas. Atmosféra je uvolněnější, žádné nervy ze startu a hlavně skvělý trénink techniky.“

Otázka endura je dnes poměrně ožehavá. Máte nějakou svou osobní představu, či vlastní výklad slova enduro, tak jako každý druhý chlap? Ať již v závodní či nezávodní formě?

Andrea: „Na tohle konto bylo už hodně řečeno i napsáno. Když nebudu zabíhat do detailů jak má vypadat profil trati u enduro závodu atd., tak si tento pojem spojuju hlavně s pohodovou a přátelskou atmosférou a volným ježděním terénem. Co si nevyšlapeš, to nemáš! Navíc se k tomu přidává parta kamarádů, kteří s tebou sdílí nadšení z každého povedeného sjezdíku. A pokud nemám volné kraťasy a batůžek na zádech, tak to není enduro!“

Jitka: „Enduro je pro mě když si vezmu batoh, pláťáky (kraťasy, pozn. red.), fulla a vyrazím do lesa zablbnout si na trailech. Nejen z kopce, ale třeba i po rovině a po kořenech, kde je potřeba hrát si s kolem. Měla by to být nejlépe jízda v neznámém prostředí, kdy jezdec musí číst a trochu předvídat terén, převážně z kopce, trochu po rovině nebo do kopce.

Pokud chci jezdit nahoru a dolů po vyznačené a „nabiflované“ trati, jedu XC, pokud jenom z kopce, pak DH. Enduro by mělo být něco mezi tím. Technická jízda ve volném terénu, bez najíždění a bez lanovek. Bohužel mi poslední dobou připadá, že se z endura stávají „etapové“ závody ve sjezdu, kde je potřeba mít vše dopředu dokonale najeté. Holt co člověk, to jiný názor a co pořadatel, to jiný styl závodu.“

Zůstaneme-li u tématu, Andrea okusila mnohem víc enduro závodů než Jitka, každopádně je některý z těch, které jste absolvovaly, ve vašich očích ideálem endura? Minimálně na české poměry.

Andrea: „Rozhodně to byl enduro etapák Trilogy! Tam jsem si opravdu sáhla na dno svých sil. Erzety byly vysoce technicky náročné, takže to nešlo pálit jen tak hlava nehlava. Kromě prologu se to celé jelo kompletně na oči a určitě to bylo dobře. Kdyby mi totiž vybrané úseky někdo ukázal před závodem, tak slezu z kola a řeknu, že tohle nejedu! Takhle člověk v prudkém sjezdu, kdy zadkem brousil zadní kolo, neměl čas ani pomyslet na to, že by snad měl někde slézat. Když jsem před závodem zaslechla, že se jede takovými sjezdy, kde ani srnky nechodí, myslela jsem, že to přehání a dělají si srandu. Nedělali!!! Za mě tenhle závod definoval slovo enduro v plné míře.“

Jitka: „Enduro závodů jsem moc neobjela, ale nejvíce mě potěšil ten na Rychlebských stezkách. Zde se vystřídal snad každý povrch, na kterém se dá jezdit, měnil se profil a nikdo předem neznal trať. Jinak mi nejvíce sedí Most, který je více šlapavý, tedy víc v XC stylu.“

Obě již nějaký čas jezdíte na kolech Giant, od příštího roku tedy nově za čistě dámskou značku Liv. Jitka před časem přešla z 29“ na střední průměr 27,5“, Andrea zase povýšila starší šestadvacítku na 650B. Jak vnímáte tento přechod? Je pro vás průměr kol, jako pro ženy které rozhodně neměří dva metry, podstatný?

Andrea: „Musím říct, že když jsem přecházela z XC kola (26“) na enduro, byl právě rozměr kol tím, co jsem vnímala asi nejvíc. Tam, kde bych na šestadvacítce šla na budku, mi sedmadvacítka chybu odpustila. Střední rozměr mi prostě dovolí víc a naprosto mi vyhovuje.“

Jitka: „Devětadvacítka mi nevadila. Je to takový tank co projede a přejede téměř všechno. Každopádně přechod na menší rozměr mě potěšil. Střední kola jsou v terénu hravější a pro enduro asi i přijatelnější. Navíc při své výšce si na menších kolech připadám i po vizuální stránce lépe. Střední průměr mě baví a předpokládám, že u něj nadále zůstanu.“

Ohledně samotné značky Liv, vnímáte rozdíl v přístupu mužů konstruktérů (Giant) a žen návrhářek (Liv)?

Andrea: „Pociťuji rozdíl především v geometrii, kdy je u kol Liv například hlavový úhel více položený, což mi dokonale vyhovuje. Snad jen v případě plášťů holduju spíše větším rozměrům, což je ostatně asi jediná zásadní věc, kterou na svém kole více řeším. Na druhou stranu si právě pláště může každý snadno vyměnit podle toho co mu sedí, jak a kde jezdí.“

Jitka: „Na Giantu jezdím od roku 2006 s výjimkou jednoho roku až doteď, takže mi rukou prošlo hodně kol a hodně modelů s různým zdvihem a různým průměrem kol. Tedy včetně dámských Giantů než vznikl Liv. Kola Liv jsou trochu kratší a horní rámová trubka má větší sloping, což je dle mého pohodlnější pro ženskou stavbu těla. Kolekce Liv je mnohem barevnější a to většina holek ocení. Na každém kole si nastavuji svůj posed, na který jsem zvyklá, pak nemám problém, když přesedám z jednoho na druhé.“

Když se dotknu konkrétních modelů, Andrea jezdí převážně na 140 mm Liv Intrique, kdežto Jitka zvládá enduro na stovkovém Lustu. Přesto obě dosahujete právě v enduru skvělých výsledků. Je pro vás technika jako taková důležitá?

Andrea: „Ještě loni jsem jezdila enduro závody na XC kole Giant Anthem se zdvihem 100 mm a protože jsem neměla porovnání, byla jsem maximálně spokojená. Trvalo pak nějaký pátek, než jsem se úplně sžila s endurem Liv Intrique, ale závěr byl pro mě jasný – vyšší zdvihy, jiná geometrie a větší rozměr kol mi sedí dokonale! Hlavně co se týká skoků, tak je endurové kolo hodně znát. Naposledy, když jsem skákala na Anthemu, jsem si zlomila klíční kost, takže na těch kolech něco určitě bude…“

Jitka: „Z cross-country jsem zvyklá jezdit i technické úseky na hardtailu, na kterém převážně trénuji. Při enduru mi více než zdvih pomůže teleskopická sedlovka, která jízdu usnadní. Menší zdvihy mi nevadí, ale letos jsem na enduro sáhla po větším zdvihu (Liv Intrique). Přeci jen je to pohodlnější a tlumič pod zadkem toho hodně odpustí.“

Jitka letos vyhrála Falcon Ultimate Enduro 2014, Andrea zase díky bohaté sbírce prvenství z průběhu celého roku opanovala celkové hodnocení Enduro Série. Velká gratulace oběma! Co podle vás stojí za vašimi úspěchy? Kolo, zázemí, technika jízdy, kondice?

Andrea: „Kromě nového enduro kola za tím stojí hlavně kluci, bez kterých mě na závodech jen sotva uvidíte. Trénují mě, hecují mě, radí mi, pomáhají mi opravit kolo, dají kousnout müsli tyčinky… A rozhodně mě nelitují, když si na kole natluču. A to je dobře!“

Jitka: „Bez zázemí se člověk na závody ani nedostane. Bez dobrého kola a bez techniky si na erzetě tak akorát někde usteleš a bez kondice ti dojde někde na transferu. Takže za úspěchem stojí kombinace všeho. Úsilí při tréninku a podpora kolem. A hlavně, kolo musí být zábava, jinak nepomůže nic.“

Jak vlastně hodnotíte své soupeřky? Jak tvrdý je boj mezi děvčaty na XC či enduro tratích?

Andrea: „O děvčatech na enduro tratích je známé především to, že jich moc není… Na druhou stranu, když už se nějaká dívka rozhodne jet závod tohohle kalibru, tak to většinou není žádné ořezávátko. Holky, co u nás jezdí pravidelně enduro mají už něco za sebou – ať již z XC nebo z DH –, takže závodění má každá v krvi. Tím, jak je nás málo, se mezi sebou dobře známe a proto o svých soupeřkách vím, že jsou to kvalitní a šikovné bikerky, které uznávám.“

Jitka: „Konkurence je docela silná, i když nás jezdí jen pár. Na XC je to více o loktech… Jede nás více bok po boku a vyhraje ta, která je první v cíli. Proto občas dojde i na nějaké strkanice. Na enduru jede každá sama za sebe a během jednotlivých úseků člověk příliš neví, jak je na tom v celkovém hodnocení, takže je to vlastně více pohodové než při XC.“

Když už jsme probrali letošní sezónu, jaké jsou vaše výhledy na příští rok?
Andreo: Chceš pokračovat v domácích enduro závodech, pokusit se ovládnout třeba i Enduro X Race, případně vyzkoušet některý z polských, německých či jiných zahraničních seriálů?
Jitko: Bude i nadále pro tebe XC prioritou a enduro jen doplňkem, nebo máš v plánu se příští rok pokusit dobýt i další vavříny v této moderní disciplíně?

Andrea: „Samozřejmě už letos jsem měla spadeno na Enduro X Race, ale první závod jsem nedojela (v Sušici jsem namotala šaltr do drátů…) a zbylé dva závody se jely, když jsem měla čerstvě zlomenou klíční kost. Takže příští rok se budu snažit si nic nezlámat, abych mohla odjet komplet Enduro Sérii i závody Enduro X Race. Doufám také, že se konečně postavím na start vybraných zahraničních závodů. Ráda bych si vyzkoušela enduro v Německu i v Polsku.“

Jitka: „Ráda bych objela více enduro závodů a láká mě start i na závodech mimo ČR. Strašně mě nadchlo video z Trans-Provence, ale to je trochu jiná liga. Prioritou zůstává XC, proto záleží na výsledcích a kolizi jednotlivých závodů a jejich termínů. Ráda bych také zkusila nějaký etapák, ať enduro nebo jiný, ale to je spíš dlouhodobější vyhlídka.“

Nakonec ještě jedna závěrečná otázka. Pomalu, ale jistě se blíží zima. Jakou přípravu zvolíte?

Andrea: „Zimní sezona se u mě nese pořád ve znamení sjezdových lyží, které rozhodně oželet nedokážu, ani nechci. Většinou přes zimu zařazuju běh a posilovnu, ale jinak mi zima ani sníh nebrání v tom, abych vytáhla kolo a trénovala vesele dál.“

Jitka: „Když bude sníh, vyrazím na běžky a asi se i trochu svezu na lyžích nebo si zaběhám, abych změnila pohybový stereotyp. Jinak převážně kolo. Hlavně trénink techniky a najíždění kilometrů v teple mě rozhodně nemine.“

Děkuji za váš čas a přeji příjemné posezónní uvolnění, dostatek soustředění a motivace pro zimní trénink a hodně zdaru v dalších sezónách. A pokud možno bez dalších vážných úrazů!