The North Face Diva kemp vol. II – reportáž

Před pár týdny jsme Vás, milé bikující dámy, zvali jménem Barbory Berdychové, Ivy Pechoutové a dalších šikovných dam a dívek na letošní již druhý The North Face Diva kemp konaný opět v Jizerských horách. Vy, kteréžto jste ani druhý termín nestihly, si nyní můžete přečíst, jak to zde vypadalo a „namotivovat se“ na další jarní pokračování…

(Text: Barbora Nováková, Foto: Bára (BB) Berdychová – www.barboraberdychova.com)
První kemp konaný v červnu jsem prošvihla (The North Face Diva kemp – jaro 2014), o to větší radost jsem měla, když jsem se dozvěděla, že je v plánu další pokračování. Stejně na tom bylo nejspíš i několik dalších holek, jelikož se nás první říjnový víkend v Bedřichově sešlo slušných čtrnáct kousků. Předpověď počasí nám hrála do karet, slibovala sluníčko a na říjen i poměrně vysoké teploty. Všechny jsme se těšily jako malé holky. Stačilo jen v pátek utéct o něco dříve z práce, naložit kolo a vyrazit směr Bedřichov!

Božská řepa

Na večeři jsme již byly v kompletní sestavě. Čekaly nás naprosto neskutečné vegetariánské dobroty z kuchyně Týnky a Ondry aka Mikyna v kuchyni (www.mikynavkuchyni.com). Než se stačily rozdat talíře, byl už skoro celý předkrm fuč… Ta řepa byla prostě božskááá!!!! Ač nejsem velký příznivec čistě holčičích kolektivů, tak tady to zafungovalo skvěle a hned od příjezdu byla fajn atmosféra a velká sranda.

Jedna jezdí jako bábovka, druhá jako chilli!

Po večeři došlo na představování, kdy každý měl dovézt pochutinu, která by charakterizovala jeho styl jízdy. Spektrum surovin bylo dost široké, od bábovky až po chilli papričky… O to víc jsem byla napnutá, co přinese další den a jestli vůbec budu holkám stačit a zvládat všechny nástrahy sobotní vyjížďky. Moji nervozitu však hodně zklidnilo představení týmu v čele s organizátorkou Bárou Berdychovou a instruktorkou Ivou Pechoutovou.

Kurz ovládání strachu? Jo, to se hodí!

Po večeři následovala zajímavá a přínosná přednáška od Míry Petráškové, v rámci které jsme se, mimo jiné, dozvěděly, jak zvládat strach a stres pomocí techniky Faster EFT. To se příští den docela hodilo! Po přednášce na stole přistála láhev ledově namraženého pití. Volání divočiny se ale moc nekonalo… Po náročném pracovním týdnu a s vyhlídkou námahy příštího dne všechna děvčata svěřila svá těla raději útulným pokojíkům a brzy se šlo do hajan.

Tudy dolů?

V sobotu ráno nás vytáhlo z postelí sluníčko a po vynikající snídani jsme se všechny absolutně natěšené sešly venku, připravené vyrazit. Jak už to tak na horách bývá, na začátek nás čekal pořádný kopec nahoru, po něm ale odbočka doprava na lesní cestu a už jsme všechny byly ve svém živlu. Po chvíli jízdy jsme zastavily nad úsekem, kde mělo začít první rodeo a první nácviky techniky. Z cesty-necesty plné kořenů a pařezů jsme měly zpočátku pořádný respekt. Po instruktáži od Ifky a nakoukání její jízdy jsme se do toho však pustily s vervou a pořádnou dávkou odvahy.

Pojď, to dáš!

Po prvotních hláškách typu „to v životě nesjedu“ jsme to nakonec daly všechny a dokonce několikrát různými možnými stopami. Nevídané! Ifka s Bárou a koučem Honzou Pechoutem věděli přesně, kam zacílit a tak nás několika dobře mířenými radami vyhecovali k výkonům, za které jsme na sebe hned v úvodu kempu mohly být hrdé a měly tak v tu ránu o dost lepší pocit ze své jízdy.

Máš babu!

Pro některé z nás bylo paradoxně větším oříškem spíše vyjet zpět nahoru po pěšině plné kořenů, než se dostat dolů. Uffff… První větší „úkol“ jsme zmákly a plné nadšení se hrneme zkoušet složitější věci. Sluníčko jako by nás chtělo podpořit, i nadále stojí při nás, a tak si maximálně užíváme kouzelnou cestu kolem přehrady Černá Nisa, a pak i výšlap na Královku. Cestou se neflákáme a stíháme si zahrát kolo-babu a jako balanční cvičení si dáváme závod v nejpomalejší jízdě.

Po obědě bude maso…

Po těchto velenáročných aktivitách si konečně dáváme oběd na zrekonstruované chatě Královka. Po polední pauze zastavujeme hned na parkovišti za chalupou, odhazujeme kola a jdeme se podívat na uzoučkou stezku pro pěší plnou kamenů. Ano, chápete správně… Je to další místo, kde budeme trénovat techniku jízdy.

Tohle už je moc!!!

Po obhlídce trati nám bylo trochu líto, že jsme si nedaly o jedno Plzeňský navíc, pak bychom to možná i sjely. Na obavy ale naštěstí nebyl čas. Iva nám pečlivě vysvětluje, jakou stopu zvolit a co je tady důležité, čím si pomoci atd. Na scénu tedy opět přichází: „Lokty od těla! Zadek za sedlo!!! Postav se do toho pevně! A jedééém.“ Zastavuji se až o kus níž před obrovským schodem, který prostě nedám! Ostatní holky postávají okolo a v jejich očích vidím podobné pocity a nervozitu, jaká teď proudí v mém těle. Tohle už je zkrátka moc!

Nebo ne?

Není! Iva s Honzou nám opět vysvětlí, co a jak, názorně ukáží jak danou sekcí projet a pak jsme na řadě my. Když pak pomalu přejede schod samotným kolem a vidíme, že opravdu není potřeba skákat, že kolo samo schod s přehledem dá… Sjíždíme tedy kopec ještě několikrát, tentokrát všechny už i s tím obrovitánským schodem.

Několikrát si škrtnu řetězem, ale to prý nic není a tak jedu ještě jeden pokus, při kterém už plynule pokračujeme po cestě dolů. Po chvíli zjišťujeme, že to, co jsme natrénovaly nahoře, byl jen začátek. Cesta je plná kamenů a jiných překážek. Dáváme jí ale statečně a za chvíli jsme s obrovským množstvím adrenalinu v krvi dole. Paráda, wau!!!

Kecáš! Takové věci já nejezdím…

Kdyby mi někdo ještě v pátek řekl, že něco takového sjedu, navíc celé a bez zastavování a velkého rozmýšlení, tak bych mu nevěřila! Každopádně další cesta nás zavedla přímo do Bedřichova, kde už na nás na Stadionu čekalo tréninkové kolečko z překážek. Přejet cvičnou lávku, vyšlápnout kopeček, sjet sešup, prokličkovat mezi kužely a znovu. Pro některé byl nadlidský úkol sjet krátký, ale hodně prudký kopeček. Pro některé zase zvládnutí cvičné lávky. I tady však platí, že když to člověk nevzdává a zkouší to stále dokola, nakonec se to podaří. A povedlo se!

Pozice mrtvoly

Nakonec jsme všechny mohly jít na podvečerní hodinu jógy s hrdým pocitem, co jsme se za celý den vlastně naučily a jaké (do té doby…) šílenosti jsme sjely. Jóga byla výborným odreagování jak těla, tak mysli a kdyby nám tolik nekručelo v břiše, tak bychom v konečné pozici mrtvoly určitě vydržely i o něco déle 🙂

Podívej se na sebe…

Po naprosto neskutečné večeři proběhl rozbor videí natočených během dne. Je super se zpětně vidět a mít možnost uvědomit si všechny věci, na kterých může člověk dál pracovat. Ani v sobotu večer se žádný velký večírek nekonal. Pár holek se šlo podívat na kousky čistě holčičího bikového oblečení z eshopu SheBikes.cz (www.shebikes.cz), jiná skupina zakotvila raději venku u táboráku. Nakonec ale únava přemohla všechny a šlo se většinou spát ještě před půlnocí.

Tak co to bude dnes?

V neděli se nám po ránu sluníčko schovávalo, to ale nezabránilo tomu, abychom u snídaně neměly úsměvy od ucha k uchu a netěšily se, co na nás Bára s Ifkou vymyslely. Za chvíli jsme už bez zbytečného zdržování šlapaly do kopce a doufaly, že nás čeká minimálně taková challenge jako v sobotu. Zpočátku to byla výzva hlavně pro naše plíce, kdy jsme jen funěly do kopce až ke kapličce v Hraběticích. Odtud už konečně zase přes louku do lesa, až k rozhledně Slovanka.

Ještě jednou, prosím…

Tady nás čekalo velké dobrodružství v podobě kamenitého úseku, na který jsme opět koukaly jako zjara. S tím, že tohle už určitě nesjedeme. Iva nám opět ukázala několik variant, kudy se dá cesta jet a zase jsme si každá několikrát vyzkoušela, že i když to není tak jednoduché, jak to vypadá, nakonec to přeci jenom nějak jde. Po nácviku tohoto úseku nás čekal naprosto dokonalý sjezd po cestě plné kořenů a kamenů. Všechny nás to natolik chytlo, že jsme nelitovaly sil a tlačení a sjely jsme si to hned několikrát.

To už je zase oběd?

Dole pod kopcem si na nás Iva připravila pár balančních cvičení, kdy bylo třeba se naprosto sžít se svým kolem a pokusit se kolikrát o skoro až artistické kousky. Neděle utíkala natolik rychle, že přišel čas oběda dřív, než jsme se vůbec rozkoukaly. Dojely jsme tedy opět na Královku, kde pro nás holky měly připravené moc milé zakončení a překvapení v podobě různých dárečků od Dakine a The North Face.

Poslední foto a tradá domů

Udělaly jsme poslední společnou bikerskou fotku a byl čas balit a pomalu vyrazit domů. Bohužel! Víkend s holkama na The North Face Diva kempu byl jeden z těch, kdy si přejete, aby čas utíkal dvakrát tak pomaleji, ale on potvora běží dvakrát tak rychle! Za sebe musím jednoznačně říct, že za ty dva dny v Bedřichově jsem si zajezdila asi nejlíp ve svém životě, minimálně co se terénu týče. Bylo skvělé mít za zády profesionální a fajnovou oporu jakou bezpochyby Ifka s Bárou byly. Hlavně díky nim se mi podařilo posunout své limity o obrovský kus dál. Takže ještě jednou velké díky!

THE NORTH FACE DIVA KEMP 2014 from Ondra Bauer on Vimeo.

PS: Kompletní galerii z víkendu najdete na facebooku The North Face Diva kemp

Foto: Bára (BB) Berdychová – www.barboraberdychova.com

◄ 1 2