Cyklo Aréna Vysočina – jak se nám jezdilo?

Před pár týdny byla slavnostně otevřena nová lokalita zaměřená na MTB zábavu zvaná Cyklo Aréna Vysočina. Pokud jste o ní zatím nic neslyšeli, pak vězte, že se nachází v Novém Městě na Moravě a navazuje na zdejší bikovou tradici coby místa pořádání již několika závodů Světového Poháru v XC.

Stručné představení jsme přinesli již minulý týden a na jeho konci jsme se do Nového Města osobě vypravili, abychom se zde zúčastnili prezentace společnosti Schindler s.r.o., coby dovozce značek Ghost, Lapierre, Electra a Cratoni. O novinkách Ghost 2015 jsme psali již dříve, na Lapierre se ještě podíváme. Nyní bych se rád ale chvíli věnoval samotným stezkám.

Slušný rozjezd

Během léta zde totiž vyrostla poměrně hustá síť specificky cyklistických chodníčků, které dohromady tvoří 30 km dlouhou síť. Stezky jako takové přitom zabírají slušných 16 km, zbytek jsou spojovací cesty. Dodejme, že stezky jsou rozděleny do celé škály kategorií (World Cup, Hors Class, Warm-Up, Handy a Bejby), takže by si měl vybrat skutečně každý. Pro začátek se zdá, že je zde možností víc než dost.

Abyste věděli, co čekat

Než se vydáte na Vysočinu se svým kolem, měli bystě vědět, že zdejší stezky byly stavěny pořadateli světového poháru XC, což svým způsobem vysvětluje to, jak vypadají a jak jsou koncipovány. Pokud tohle pochopíte, nebudete se tolik divit, že zdejší tratě jsou hodně sportovní a méně technické, tedy až na určité partie. Nečekejte boule jako na Singltreku pod Smrkem, ale ani kamenné chodníčky typu Rychlebských stezek. Na Vysočině se jezdí hezky v tempu, „v laktátu a na watty“, jak by řekl Jirka Fikejz. Své kouzlo ale tohle místo určitě má.

World Cup Trail – nic nechápu!

Jako první po našem příjezdu jsme se vrhli na nejtěžší černý okruh, který má imitovat tratě světového poháru. No…imituje je tím, že vede stále nahoru a dolů, jedna zatáčka střídá druhou, tempo v kuse příliš neudržíte a navíc se motáte na pár metrech sem a tam. Zní to asi dost hanlivě, ale takhle se dnes XC jezdí. Jako trénink pro rychlé nástupy a rychlé střídání směru to není zlé.

Pak ale přijde Harusák!

Co je tohle za fór!? Nechci být zlý a nechci se dotknout pánů stavitelů, ale tomuhle nějak nerozumím. Malý strmý svah a z něj vedou dva brutální kamenné chodníčky (případně se to dá objet hezky po štěrkové cestě). Ten snazší míří kolmo dolů s lehkou zatáčkou na konci, druhý začíná pozvolněji, ve své druhé třetině se ale láme a ostře zahýbá doprava. Kdyby to byl chodník jako na hřebenech Tater, ale ony jsou zde velké ostré balvany poházené jakoby hala-bala. Když jsme dorazili na místo a začínalo lehce krápat, sjeli jsme jen onu sice strmou, zato alespoň rovnou variantu, ale nebylo to nic moc. Zadek za sedlo, sevřít řidítka, pustit brzdy! „Ty jo, teď jsem určitě prorazil?“

Verze 2 – Hard Core

Druhou možnost jsme ani nezkoušeli. Jednak začínalo pršet, jednak jsme na to neměli morál ani kola. Technika zde není výmluva, protože to jezdí borci na XC hardtailech se sedlem v nebi. I proto nic nechápu. Druhá stopa tvoří určité koryto, do kterého navíc najíždíte ze zatáčky. Srovnat se na těch šutrech, dole to dobrzdit, zatočit a zlomit dolů! Nevím, na tohle nějak nemám nervy a asi ani koule!!!

Víte, co mi vadí nejvíc?

Zaprvé je to nepřirozená podoba této cesty. Na kole jezdím dost dlouho, už jsem toho dost sjel, pár věcí jsem samozřejmě i vzdal, něčeho jsem se bál a pak se překonal, ale tady se mi ani nechce. Nejhorší mi totiž připadá, že z toho kamenného pekla není úniku. Když se vám to blbě smekne, když nechytíte správnou stopu, když to nebudete schopni ubrzdit, když prorazíte (divím se, že se nám to nepovedlo!) a tak vůbec, vždy to má jediný konec – letíte přímo do šutrů. Téměř žádná možnost skočit někam bokem do hlíny.

A teď ze soudku zábavy

Abych ale nebyl jen a pouze kritický. World Class Trail (zkráceně WC) mi prostě nesedl, vlastně nikomu z naší čtyřčlenné výpravy. Pak jsme si ale dali rychlý oběd a vyrazili společně s Tomášem Slavíkem na skupinovou vyjížďku. Přestože pršelo, strávili jsme na kolech celé odpoledne. Na konci dne jsme vypadali jako slušní bahenní muži, o zábavu ale nouze nebyla.

Co jsme to vlastně jeli?

Jelikož se jelo ve skupině a ne zrovna v relaxačním tempu (kdo by také čekal, že dvojnásobný mistr světa ve 4X Tomáš Slavík alias Datel pojede pomalu, že?), jsem moc nestíhal koukat kudy a co jedeme. Tuším, že jsme namotali skoro celý Hors Class Trail 1 a pak také modrý Warm-Up Trail. Červený HC (Hors Class) nebyl vůbec špatný. Chvíli se stoupalo, pak zas padalo, stezka měla slušné flow, občas tam byla nějaká vlna, kde se dalo kolo odlepit. Pak zas chvíli nahoru a pozvolně dolů…

Kameny se valí na Vysočinu

Zajímavé jsou kamenné sekce, které navazují na pověst pohárového úseku Rubena Choice. Dvě tyhle vložky jsou na červeném trailu HC a obě se dají objet. Jak vypadá ta první vlastně ani nevím, jelikož jsem okolo ní proletěl s jazykem na vestě. Druhou mám už z minula celkem najetou, ale v tempu ve skupině jedoucí hned za Datlem se mi do ní nechtělo. Tomáš pak ale říkal: „Je to v pohodě! Tohle je jen o rychlosti. Na těch šutrech nemá cenu se snažit kolo řídit. Naopak v rychlosti jen pluješ po špičkách a to je nejbezpečnější.“ Později ten den jsem tohle místo zkoušel v klidu sám a dal jsem to i za mokra, ale neměl jsem z toho dobrý pocit. Tady prostě nechceš spadnout, ale zase se bojíš, že v plné rychlosti kolo prorazíš!

Co mám nejradši?

Na úplný závěr dne jsme se jednoznačně shodli na tom, že nejlepší je modrý Warm-Up Trail. Je hezky plynulý, z kopce se dá slušně rozjet, nejsou tam žádná dech beroucí stoupání ani žádné kameny, jen sem tam boule, klopenka a tak vůbec. Hezky se vlní a hezky se po něm jede.

World Cup perličky

A než dnešní povídání uzavřeme, přidejme ještě pár perliček ze skutečného okruhu světového poháru. Člověk to tu musí trochu znát a pak najde všechny hlavní atrakce. BMX na stadionu, BMX z kopce v lese, Big Drop, AC/DC, Rock’n’Roll a hlavně Rubena Choice (snad jsem ta jména trefil alespoň z půlky dobře). Na pár míst jsme vytáhli i Datla a i on říkal, že to je slušné peklo. Big Drop vyslal celkem v klidu, AC/DC jsme si užili společně, o RnR řekl, že to je „mrcha bez rytmu“ a Rubenu po prvotním čtení stopy vyšvihl jedna dvě. „Na XC kole se sedlovkou v nebi bych to ale jet nechtěl. Všechna čest těm statečným klukům a holkám!“ dodal Datel.

Jaký to má závěr?

Cyklo Aréna Vysočina vypadá jako slibný projekt. Pro jezdce našeho ražení to sice není místo, za kterým bychom jeli cíleně přes půl republiky, stále vede Singltrek a Rychleby, pokud se zde člověk vyskytne s kolem nebo ideálně s rodinou, pak si užije zábavy víc než dost. Navíc pak můžete přeskočit na klasické turistické značky a objet kus Vysočiny, což není vůbec k zahození. Jo, tohle místo má rodinný a dovolenkový potenciál.

Náš videozáznam z řádění na Vysočine
(natočeno kamerou DRIFT Ghost S)

Cyklo Arena Vysočina – září 2014 from BikeAndRide.cz on Vimeo.

OFICIÁLNÍ VIDEO – by Trail-Busters.cz

Foto: Štěpán Hájíček (DRIFT Ghost S)
*k tomuto článku zatím přikládám pár fotek z nového Driftu Ghost S a snad ještě dnes doplním i videozáznam z trailů…