Canyon Spectral 7.0 – TEST

Letošní sezona je, co se novinek značky Canyon týká a stejně tak i testů těchto kol, až neskutečně plodná. Už jsme se svezli na žhavé novince Strive CF, důkladně otestovali Nerve AL a nyní před námi stojí dlouho očekávaná recenze všestranné trailové zbraně pro rok 2014 – Canyon Spectral AL.

Jsme si dobře vědomi toho, že na test tohoto kola jste čekali dlouho, ale čekat jsme museli i my. Zkraje sezony jsme se sice mohli chvíli vozit na černo-černém Spectralu AL 8.0, šlo ale o velikost L, která pro mě není zcela ideální, a hlavně jsem byl tehdy svázán embargem, jelikož exkluzivní test právě tohoto kola byl přislíben jinému českému médiu. Museli jsme si tedy stoupnout do fronty a čekat až dorazí testovací vzorek určený čistě pro team BikeAndRide.cz

Dočkali jsme se!

Nakonec dorazil o něco dostupnější, ale především výrazně méně černý Spectral AL 7.0 (v barvě Raw Club), který se prodává za cenu okolo 60 000 Kč (přesná částka se odvíjí od aktuálního kurzu eura vůči koruně). S tímto kolem jsme najeli poměrně velké množství testovacích kilometrů a v jeho kokpitu se vystřídali hned tři jezdci. Zkušeností máme tedy více než dost.

Kde se vzal, tu se vzal…

Kdo by náhodou nic nevěděl o novém Canyonu Spectral, pak vězte, že jde o pokračovatele úspěšné řady Nerve AL+, či dříve Nerve AM, avšak vzhledem k zásadním úpravám rámu, adopci středních kol a rovněž i z důvodu jasnějšího odlišení od základního „nerváka“ dostala tato řada všestranných trail-biků nové modelové označení. Doplnit se sluší, že tento stroj na kolech průměru 27,5“ se houpe na 140 mm vzduchového kroku, přičemž existuje ještě jeho ostřejší varianta Spectral EX se 150mm vidlicí, „Super Luxusní“ Spectral SL a též i devětadvacítka Spectral AL 29 s „pouhými“ 130 mm zdvihu nad oběma koly.

Starý známý

Popis rámu tentokrát skutečně zkrátím, jelikož o něm jistě víte mnoho, když ne jinak, tak z našeho testu Canyon Nerve AL nebo z představení Canyon Strive CF. U Spectralu se v tomto směru žádná změna nekoná, jelikož sdílí stejnou základní koncepci a ctí stejné designové linky jako zmínění dva bratři. V případě provedení se syrovým hliníkem (barevná úprava Raw Club) snad ještě více vyniknou precizně opracované detaily, kterých je na rámu celá řada. Při pořizování statických fotek i třeba jen při cestě vlakem se mi proto nejednou stalo, že jsem se zasekl a dlouze si prohlížel určitou partii a uznale pokyvoval nad jejím promyšleným zpracováním.

Co se vzadu houpe?

Klasický nezávislý čtyřčep… Nic víc, nic míň! Canyon jednoduše sází na ověřenou klasiku, a pokud zas jednou předběhnu své hodnocení, tak lze říci, že vsadil na správnou kartu. Proto zmíním snad jen tolik, že zadní stavba využívá poměrně výrazný Horst Link (čep na zadní vidlici před patkou) a pevnou zadní osu 12×142 mm, na kterou si ale musíte vzít imbus 6 mm, jelikož se zde žádná rychloupínací páčka nekoná…

Krátký, kratší, nejkratší

Nejen vzhled, ale také základní konfigurace rámů Canyon jsou u jednotlivých modelů vyvedeny jako přes kopírák. Omlouvám se, pokud to zní jako zavádějící dvojsmysl. Chtěl jsem říct, že jsem nejen letos, ale za poslední roky sedlal už slušnou řádku Canyonů, přičemž se všechny drží podobného základního konceptu. Spíše kratší horní trubka (neplatí tak úplně pro Strive CF Race) i celková stavba a k tomu poměrně položená vidlice. Můžeme tomu říkat třeba „nová německá škola“, nebo být klidně konkrétnější a hovořit o moderním „Canyon stylu.“

Srazil se snad v pračce?

Poslední označení docela sedí, je ale třeba říct, že ani v tomto směru Canyon rozhodně nepřešlapuje na místě, ale posouvá se po krůčcích výš a výš. Jak moc jsem byl rozladěn z posedu a řízení u Nerve AL, tak moc jsem byl nadšený ze Spectralu 27,5. Osobně jsem mu naměřil délku posedu (čistě orientační údaj) 49,5 cm, což je dobře o dva centimetry méně než u většiny konkurence, která mi za poslední dobu prošla rukama. Je to špatně? Ani si nemyslím!

Tohle už znám!

Velice brzy jsem si totiž na kratší posed zvykl, respektive jsem si zvykat vlastně ani nemusel. Nevím, v čem přesně bylo ono kouzlo, ale Spectral mi takřka dokonale padl do ruky hned při prvním letmém seznámení. Líbil se mi kratší a vzpřímenější posed, který ale nejde vyloženě proti opoře při šlapání, tak akorát široká řidítka (740 mm) a spíše klidnější styl řízení, kdy ale nejsou třeba příliš silné přesvědčovací prostředky k tomu, aby se celek zlomil tu do rychlé a více otevřené, tu do pomalé, krutě utažené zatáčky.

Když už jsme u toho řízení…

Je třeba přiznat, že pokud přecházíte z jiné značky, neřku-li z nižších zdvihů, budete si muset na výrazně stabilní předek chvíli zvykat. Budete se muset naučit, že je třeba zatočit o pikosekundu dřív, že je třeba se do zatáček více položit, že je více než vhodné správně pracovat s těžištěm nejen ze strany na stranu, ale také v předo-zadním směru. Jakmile ale pochopíte, jaká hra se tady hraje, budete se královsky bavit.

TALAS se hodí!

Kuba to viděl poněkud jinak! Canyon Spectral AL vzal na skočky do Hostivaře a vrátil se s nadšením, jak to kolo krásně jede, jak se s ním krásně skáče, krásně se ovládá, měkce tlumí dopady atd. Zarazilo mě až tvrzení, že: „Ideální je přepnout Foxku na 120 mm. Pak je Canyon úžasně hravý a čitelný!“ Pravda, ono je řízení s plným zdvihem vidlice skutečně skoro až líné, avšak pro svůj jízdní styl bych na něm nic neměnil. Možnost snížení kroku vidlice jsem proto využil jen v několika málo případech, v rámci strmých výjezdů a rovněž při skládání kola do auta.

Nejdřív na kopec

Se Spectralem je samozřejmě nejvíce legrace při jízdě s gravitací v zádech, nějak se ale na kopec dostat musíte. Naštěstí i nahoru to jede velice hezky. Někoho možná bude „trápit“ až příliš aktivní zadní stavba, která je o něco víc vnímavá k pohybům jezdce, než by bylo vyloženě nutné. Pokud ale nešlapete jako hokejista a vaše nohy nepracují jako písty parní lokomotivy, pak se s tím trápit nijak moc nemusíte. V opačném případě stačí sáhnout po páčce CTD na tlumiči Fox, přepnout do střední polohy Trail, či na asfaltovém přesunu třeba i na Climb a je vystaráno.

Už vím proč!

Mimochodem – docela se mi osvědčil náhodou objevený nestandardní set-up. Tlumič jsem měl nafoukaný hodně naměkko (dobrých 30% sagu, ne-li o něco víc) a páčka CTD zůstala mou nepozorností v režimu Trail. Výsledek? Zadek byl v náročnějším terénu až neskutečně aktivní, což se mi hodně, hodně líbilo, přitom se to celé na rovinách nijak moc nehoupalo ani nekroutilo.

Hoď vidlici do mrazáku!

S otevřeným tlumičem už to bylo na přejezdech horší, ale takto to fungovalo skutečně luxusně. Když jsem později sag upravil na standardních 20-25% kroku, nebyl úbytek akce až tak zásadní, i když určitého rozdílu jsem si všiml. Každopádně jsem pak se Spectralem mohl jezdit nahoru a dolů, aniž bych na systém CTD byť jen pomyslel. Snad jen pro jízdu ze sedla, při spurtech nebo v průběhu dlouhých stoupání, jsem využil možnost zmrazit chod přední i zadní partie.

K výjezdům ještě jeden bod…

Přestože je celková stavba rámu Canyonu Spectral poměrně skromná (rozuměj krátká), neměl jsem problém s tím, že by se mi v kopcích přehnaně zvedal na zadní. Již v základní konfiguraci jsem s ním vyjel mnohé, pouze ve výjimečných situacích jsem využil páčku TALAS pro snížení kroku vidlice ze 140 na 120 mm. Ano, už jsem měl letos tu čest s výraznějšími talenty na vrcholové prémie, Canyon Spectral ale rozhodně nepatří, i při své kratičké stavbě, na vyloženě opačný konec spektra.

Konečně na vrcholu!

Řečí o stoupání a efektivitě už bylo víc než dost. Teď už pojedeme konečně z kopce dolů! Nebo snad ještě chvíli po rovině? S rovinkami se příliš zdržovat nemusíme. Stačí konstatování, že v horizontálním směru uhání Canyon Spectral AL krásně svižně, na rozbitých cestách je příkladně komfortní a jeho ovládání nahrává průjezdům zatáček v moto-stylu, tedy s kolenem vyhozeným do boku.

Disco-Punk

Největší disco a punk ale zažijete z kopce dolů. Stabilní geometrie jednoho svádí pokoušet všechny lokální technické i rychlé sjezdy, zkrátka vše, kde se adrenalin naplno vyplavuje do krevního řečiště. Velkým pomocníkem či snad nevolníkem jsou v tomto směru pláště i odpružení, jenž má své přednosti i úskalí. Pérování na Spectralu je totiž, dle stylu Canyonu, vyladěno do hodně aktivního módu, až by jeden řekl, že jízda s ním připomíná staré časy, kdy se ve vidlicích stlačovala poctivá vinutá pružina a nikoliv pouhý vzduch.

Naklepávají se řízky

Rajská hudba vám tedy bude zvonit v uších vždy, když se spustíte z kopce dolů v náležitém tempu. Vidlice se nebude žinýrovat a bez řečí proběhne většinu svého rozsahu, zadek jakbysmet. Ten ji v tomto směru dokonce ještě o kus předběhne. Tlumič na Spectralu je vyladěn do extra aktivního módu a to jak při zpracování drobných nerovností, při kopírování středních výmolů až po zvládání velkých nárazů. V tomto směru po něm nechtějte žádnou extra stabilitu na konci kroku. Osobně jsem nezaznamenal tvrdý doraz a ani Kuba neříkal nic o tom, že by na Hostivaři slyšel mlátit dorazy, jako když se naklepávají řízky. Mikuláš by se mu ale nejspíš podíval na zoubek a to by si jen skočil z obrubníku.

Po stopách vzduchoplavců

Již dříve jsem u nejednoho testu zmiňoval, že mi lineární průběh odpružení rozhodně nevadí. Mám totiž radši více aktivity s koly přilepenými k zemi, než tuhost a stabilitu při cestách po stopách slavných vzduchoplavců. Jednoduše se mi líbí, když kolo bez velkého přemlouvání naplno využívá celý svůj potenciál, což u Canyonu platí do puntíku!

Abych to uzavřel…

Budu si muset pomoct srovnáním s Giantem Trance 27,5, který jsme nedávno testovali. I on je extrémně komfortní, minimálně v první třetině zdvihu. Avšak s rostoucím zatížením na rozdíl od Canyonu znatelně tvrdne a svým způsobem lépe či jistěji zvládá tvrdé dopady. Neříkám, co je špatně a co dobře – rozhodněte se sami, vy na jednom z těchto kol budete jezdit!

Vyléčený tupohlavec

Hodnocení kola máme již téměř za sebou, proto se ještě na chvíli zaměřím na vidlici, než se vrhneme čistě na komponenty. Loňské Foxky, zejména řada TALAS, byly dost tupé, letos naštěstí jen některé kusy. S potěšením přitom mohu konstatovat, že Talasky roku 2014, které se mi zatím dostaly do ruky, chodily více než dobře. Možná až moc! Několikrát se mi totiž stalo, stejně i v tomto případě, že jsem musel foukat a foukat, abych se dostal na optimální sag. Dříve jsem u Foxu jednoduše bouchnul 80 psi pro 80 Kg jezdce a bylo vystaráno. U nových Talasů se ale dostávám až na 120 psi a s plným batohem i o něco výš a stále mám přitom pocit, že je vidlice skoro až moc živá.

Čemu to vadí?

Když jedete plynule a rychle, tak, jak se jezdívalo s pružinou, což mě vždy bavilo, můžete si vyšší aktivitu vidlice dokonale vychutnávat. Problém může nastat, pokud se vrhnete na trialové sjezdy. Pak se totiž vidlice vahou jezdce soustředěnou na přední kolo a rovněž vlivem intenzivního brzdění zanoří dobře do dvou třetin svého zdvihu a ultimátní jistota ovládání je ta tam… Přefukovat ji nemá moc cenu, jelikož pak se připravíte o její citlivý začátek, podobně je to s páčkou CTD. Nezbývá tedy nic jiného, než si zvyknout a naučit se jak s vidlicí, potažmo s celým kolem zacházet.

Jezdit se s tím dá!

Přesto jsem si ale na Spectralu střihl celou řadu trialových skalek a to bez ztráty květinky. Přiznávám se, že jsem si nebyl vždy na 100% jistý. Nejlepší však byly momenty, kdy jsem po pomalém začátku mohl nastavit přímý kurs k únikové cestě, pustit brzdy a nechat kolo pracovat tak, jak bylo navrženo. Ihned bylo znát, jak se vidlice uvolnila, kolo zklidnilo a celý jeho potenciál byl zužitkován pro zpracování nástrah poslední části sjezdu.

Není to jen Fox

Abych ale nehanil jen Fox a nepřímo Canyon… Extrémně lineární, či spíše degresivní jsou také skoro všechny letošní RockShoxy, do jisté míry včetně ikonizovaného Piku. I jeho je vhodné doplnit vložkou do vzduchové komory (tzv. Bottomless Token) pro více progrese na konci zdvihu. Aktivnější a méně stabilní je i SR Suntour Auron na našem redakčním RB IQ 575 a přehnanou stabilitou nehýří ani jeho alternace Magura TS8 R 150. Zkrátka a dobře, aktivnější projev je dnes zřejmě obecnou vlastností vzduchových vidlic.

KOMPONENTY

Vidlici máme za sebou, koukněme na kola, či hlavně na pláště Continental Mountain King 2,4“. To jsou takoví kouzelníci – jednou drží, podruhé vůbec. Letos jsem již měl v ruce několik kusů na různých kolech a nutno říct, že s dosti rozdílnými poznatky. Na Rocky Mountain Altitude nás dost trápily, jak byly nevyzpytatelné, avšak v případě Canyonu Spectral a podobně i na GT Force Expert Carbon jsem si neměl na co stěžovat. Komfort těchto plášťů je mimořádný, defekt jsme nikdo nechytil, přitom na to, jak jsou Mountain Kingy hrubé, až nečekaně dobře jednou. Když jim navíc naservírujete ten správný terén, pak drží jako židovská víra.

Naposled jsem s nimi jezdil chvíli po dešti v Prokopském údolí v Praze, kde na nás s Canyonem čekaly oslizlé kameny a kořeny, dosychající bláto, prach a kamenná drť na sluncem zalitých skalách. Nešel jsem do žádných extrémů, ale ani se zbytečně nešetřil a vybíral si spíše těžší stopy a to bez jediného výrazného zaváhání německého drapáku… Potom „babo raď!“

Než na to zapomenu…

Trochu mě štvalo, že takto obrovské pláště byly obuty na hubených ráfcích DT Swiss Spline M1900. V praxi jsem se ale nesetkal s žádným problémem, který by z této kombinace pramenil. Ráfky vydržely vše, co jsme na ně zkusili, gumy se na nich extrémně nežvýkaly, defekt procvaknutím se nedostavil… Moderní doba ale velí něco jiného. Takhle to totiž skoro vypadá, jako by na silniční ráfek někdo omylem obul MTB gumu!

Řazení 2×10

Řazení Shimano snad nemá cenu hodnotit. Funguje a skladba převodů 2×10 s převodníky 38/24 je více než dostatečná. Zvyknete si na něj za chvíli a pak už nebudete chtít nic jiného. Nanejvýš 1×11, ale spíš od SRAMu.

Avid Elixir 5

Ke své osobní náklonnosti vůči Avidům jsem se už mnohokrát veřejně přiznal, přitom pomalu ale jistě i v mé hlavě začíná klíčit zrnko pochybností. Nové brzdy byly perfektní. Silné, jisté až brutální, přesně jak to mám rád. S rostoucím počtem ujetých kilometrů ale jejich pevný stisk postupně vadl a páka se nenápadně přibližovala ke gripu, což není zdaleka první případ. Snad by pomohlo odvzdušnění, na to ale aby jeden absolvoval speciální kurz a tento úkon prováděl dvakrát do měsíce. Snad renomé značky zachrání SRAM Guide.

Praktické poznámky

Dnes vlastně nemám moc co připomínkovat, jelikož vše fungovalo dle očekávání a pokud se někde vyskytly nějaké slabiny, tak to bylo uvedeno výše v textu. Zmínit snad můžu jen tolik, že bych si třeba rád vybral, zda bude páčka ovládající teleskopickou sedlovku RS Reverb vpravo nebo vlevo, to ale u tohoto modelu v zásadě nelze, leda byste si koupili páčku novou. Musíte se tedy smířit s továrním nastavením (by Canyon) vpravo. Také mě trochu iritovala plastová očka, která v rámu držela hadici brzdy a hadici teleskopu. Stačí za ně trochu trhnout a jsou v trapu. Na to, jak je vše ostatní promyšlené, dotažené a bytelné, by zde mohla být spíše šroubovací oka. Ale to je vážně jen detail.

A konečně, málem bych zapomněl – celkem bez řečí mi sedlo tovární sedlo Iridium s dosti výrazným profilem, méně šťastný jsem byl ale z gripů Ergon. Proto na jejich místo záhy putovaly gripíky Chromag Basin, které svým stříbrno-modrým designem na kolo padly, jako by byly pro něj navržené!

Canyon Spectral AL 7.0 – závěr

Jestliže jsem u předchůdců Spectralu chválil určité části, zejména odpružení, a jiné jako krátký posed a celkové vzezření spíše kritizoval, o Spectralu lze bez zaváhání říct, že se jedná o komplexně vydařené kolo. Canyon se skutečně posouvá mílovými kroky kupředu, stejně tak i jeho kola. U Spectralu není snad nic, na co bych si mohl stěžovat. Kratší posed i stabilní řízení jsou otázkou zvyku, mě ale oboje sedlo již během prvních pár kilometrů. Odpružení je mimořádně komfortní, což může někomu vadit (lze si pomoct páčkami CTD na tlumiči a vidlici), i tak ale kolo krásně jede, bez řečí stoupá a cestou z kopce dolů s ním je obrovská zábava.

Více informací o tomto kole najdete na webu
www.canyon.com

Kde se (taky) testovalo?
Foto: Štěpán Hájíček