V sedle – Specialized Enduro 29

Na ten moment jsem se vážně těšil! Zjistit jak to jezdí, jestli to vůbec funguje a snažit se najít argumenty pro své tvrzení a přesvědčení, že velká kola a velké zdvihy nejsou zrovna ideální cestou, kterou by se náš sport měl ubírat. O čem mluvím? O stroji Specialized Enduro 29!

Příležitost projet se konečně na tomto kole jsme měli v rámci prezentace novinek Specialized 2014 konané koncem července v bikeparku Kouty v Jeseníkách. Poté co jsme přečkali nezbytnou dopolední prezentaci a posilnili se v poledne před jízdou, zamířili jsme na jisto do stanu s testovacími koly: „Enduro 29, jednou M a jednou L, prosím!“ A tahle kola (varianta S-Works) jsme ten den již nedali z ruky!

Dráždí mě jak rudá býka

„Tak jak Kubo, už tě napadá, co bychom mohli na tom kole zdrbnout?“ Dotíral jsem po první jízdě, kdy jsme si dali Starou Medvědici (červenou trasu v bikeparku Kouty). „Zatím nic, musím si na to kolo nejdřív zvyknout“, zněla odpověď na mou otázku. Zní to trochu zaslepeně a ono to vlastně tak i je. To kolo mě jednoduše dráždí od chvíle, kdy jsem se o něm dozvěděl vůbec poprvé, což bylo před více jak rokem!

To prostě nemůže fungovat!

Znělo mi v hlavě při každé zmínce o Enduru 29. Ale ono to funguje! A vůbec ne špatně!!! Přesto ale nehodlám otočit a začít tvrdit, že velká kola a velké zdvihy jsou jedinou cestou vpřed. Specialized Enduro 29 S-Works je sakra dobré kolo, které také díky karbonovým kolům Roval krásně jede, bez potíží stoupá a dolů se valí jako tank. I když…tank???!!!

Obratnost <=> stabilita

Ani super krátká zadní stavba (430 mm) nedokáže očůrat fyzikální zákony. Specialized Enduro 29 je tak na jedné straně obratné i stabilní kolo, přitom se ale najdou momenty, kdybyste tyto vlastnosti mezi sebou nejradši prohodili. Konkrétně – v nízkých rychlostech je řízení Endura 29 poměrně živé a je třeba si na to zvyknout, tak jako u mnoha a mnoha jiných devětadvacítek s vyšším zdvihem.

Na rovině a při běžném manévrování to nijak zásadně nevadí, pak se ale valíte kolmo dolů z kopce a ono je to pořád dost živé. Ano, velkým kolům se dá věřit, držet řídítka rovně a nechat kolo, ať se s tím popere samo. Hodně pomůže naprosto skvělý RockShox Pike. Pocit z řízení ale není tak jistý jako na Enduru 26. Prostě není!

Druhý extrém

Ten představují klopenky a vracečky. I přes super krátký rám a zmíněnou živost zažijete chvíle, kdy si nezbytně uvědomíte, že řídíte autobus a ne sportovní Lotus Elise. Zkrátka silnější gyroskopický efekt větších kol se projeví určitou prodlevou, či zaváháním, když přehazujete kolo ze zatáčky do zatáčky. Není to extrémní efekt, ale je tam. Tady si uvědomíte, že šestadváca i s extra volným úhlem řízení, jako má třeba Enduro 26 (66,5°), zvládá takové sekce přirozeněji.

Pro srovnání Enduro 29 má hlavový úhel 67,5°, což je příjemně málo, pokud byste se mě ale zeptali na můj osobní odhad před tím, než jsem si tento údaj našel v tabulkách, tak bych jej tipoval tak na 68°, možná 69°. Druhým extrémem je Specialized Enduro Evo 26 s hlavovkou skloněnou pod úhlem 65°! To už ale dost odbočuju!

Specialized Enduro 29 – shrnutí

Za jedno dosti výživné odpoledne, kdy jsme si s Kubou dali tak sedm, osm jízd, jsem se s Endurem 29 dost skamarádil. Poznal jsem a pochopil co dokáže, naučil se jeho řeč a neohroženě se vrhal i do náročných sekcí. Tam, kde jsem se zprvu bál přílišné živosti řízení, zejména ve strmých rozbitých sekcích, jsem se přinutil důvěřovat velkým kolům, držet pevně řidítka a povolit brzdy. Klopenky jsem si taky vlastně užil a nejvíc si liboval nad libovou funkcí RockShoxu Pike.

Pořád jsem ale kdesi v hlavě cítil, že to není úplně ono. Respektive to kolo je natolik jiné než Enduro 26, že bych mu snad radši dal jiné jméno. Říkal jsem to i Kubovi, když jsme jeli na lanovce: „Mně to skoro připadá jako takový vylepšený Stumpjumper nebo – když to hodně přeženu – ideální nástupce Stumpjumperu Evo 29. Ten mi tu vloni moc nesedl, lepší byl už klasický Stump 29.“ Jako dávný obdivovatel značky Specialized (dnes mé vášně k této značce kvůli všeobecné Specializaci všeho již značně ochladly), stejně tak majitel Specializedu Enduro z roku 2004 (už se těším, až jej odstrojím a pověsím si jej doma nad pracovní stůl) nejsem příliš nadšený, že tohle kolo nese jméno Enduro…

Kladivo na čarodějnice

Současné Enduro 26 je takové „kladivo na čarodějnice“. Když se zamkne, tak slušně jede i do kopce, když ale vše otevřete a pustíte ho z kopce dolů, pak máte pocit skoro jako za řidítky sjezďáku. Tak moc je to kolo jisté a sebevědomé. Enduro 29 je o hodně jiné. Je nejspíš rychlejší, zdánlivě obratnější, ale zase méně sebejisté. Jistý si musí být jeho pilot. Proti němu je řízení Endura 26 „blbovzdorné“! Prostě jej namíříte kolmo dolů a „ono už se nějak prochroupe k cíli“. Pro mě za mě, ať klidně existují paralelně Endura 26 a 29, pokud by ale mělo Enduro 26 skončit, pak budu hluboce dotčen a nad touto donedávna legendární značkou zlomím hůl už jednou provždy.

RockShox Pike 2014

Nový RockShox Pike, až na ty hrozné černé nohy, je prostě úžasný! Příkladně konstrukčně tuhý, hezky citlivý, zároveň dostatečně progresivní. Bez řečí zobe malé, střední i velké překážky. Kam se hrabe Fox a jeho FIT patrona! U nejvyšší verze si můžete dokonce odladit účinek nízkorychlostní komprese, takže bude chodit k plné spokojenosti snad každého jezdce. Pokud byste chtěli nebo potřebovali jet chvíli ve stoje, můžete si jej přitvrdit nebo skoro zamknout. V ostatních případech nechte páčku na horní straně korunky v režimu Open.

Nová osa Maxle Lite je celkem pohledná, trochu mě ale štve, že si nemůžete navolit úhel, v jakém zůstane po utažení. Jestli tady RockShox opisoval od Foxu, pak se nepodíval na druhou stranu vidlice, kde má Fox na první pohled nesmyslný, v tomto směru ale super funkční „hodinový strojek“. Díky němu lze přesně nastavit, kde má páčka skončit. To zejména oceníte, když se závity a pouzdra trochu omačkají a vše si sedne.
*Sem patří moje omluva RockShoxu. Až pozorný čtenář mi připomněl, co jsem možná už dříve věděl. Nastavit úhel páčky lze, k tomu slouží mechanizmus v nitru samotné osy. Stačí páčku povolit, zamáčknout a pootočit. Asi to bude chtít pár pokusů a omylů, ale jistě to bude fungovat.

Cane Creek Double Barrel Air

Hezký tlumič, ale…! Mám sice rád, když si můžu kolo nastavit podle sebe, tady je ale kroutítek na můj vkus už nějak moc. A ještě nejsou zrovna snadno přístupná, musíte je ovládat pomocí imbusu a tak vůbec. V základním nastavení – tak jak nám kola připravili – chodil zadek FSR s tlumičem Cane Creek hezky. Když jsem chtěl ale trochu povolit odskok, musel jsem pár minut pátrat, kterým kolečkem pohnout, vyndat nářadí a…to mě dost štvalo.

Ano, pro pár nadšenců to bude skvělý nástroj. V DH neocenitelný, na Enduru bych byl ale skoro radši za jednodušší hračku, něco jako RockShox Monarch Plus s expanzní nádobkou. Ten by měl být ostatně ideální protiváhou RockShoxu Pike. Pokud je nový Monarch jen z půlky tak dobrý jako Pike, pak by to musela být pekelná kombinace. Jo a zavírací páčka na Cane Creeku – hezké, ale skoro abyste si při jejím hledání vzali lupu a taky si dávali pozor, ať si někde neskřípnete prsty. Je docela titěrná a ne úplně snadno dostupná. Jinak proti značce Cane Creek nemám nic. Opravdu.

Avid X0 Trail

Tyhle brzdy byly již loni na Stumpjumperu Evo 29 a moc nás tehdy nenadchly. Spíš pěkně vystrašily, jak furt pískaly, vrzaly a dělaly divné věci. Za ten rok je ale vše lepší. Pod Kubou, při jeho metrické postavě, někdy trochu trpěly a dělaly zvuky, jaké byste asi slýchat ze středu svých kol nechtěli, ale nebylo to pořád. Chodily celkem jemně, nesekaly se, paradoxně mi ale chyběla agresivita starších generací Avid Elixir.

Nemám pocit, že by čtyřpístky byly radikálně silnější než starý Elixir. Dokonce si myslím, že Avid začal používat jinou směs, takže jejich brzdy už nejsou tak ostré. To je možná dobře pro běžné uživatele, pro mě je to ale „problém“. Jakoby těmto brzdám vzali něco, co jsem na nich měl skoro nejradši. Stále mi asi nejvíc ze všech sedí tvar jejich páky, projevem už mě ale nedokáží oslnit, tak jako dřív. To ani klasické Elixiry poslední generace, které si párkrát vyslechly kritiku také od amerických kolegů z MBAction. Je to podobné jako s Porsche 911 – co zbude, když klasické a všemi milované přímé řízení nahradíte digitálním převodníkem signálu? To už si můžu rovnou na mobilu pustit Need For Speed!

Foto: Štěpán Hájíček