Víkend v sedle – Kona Process 2013 (test)

1.8.201312.9.2013 Štěpán Hájíček komentářů: 12 Enduro, Kona, Test kola

Poté, co jsem se vrátil po dvou měsících z USA, jsem měl hroznou chuť projet si svoje domácí traily. „Na čem ale pojedu? Kdo by mi mohl na víkend půjčit kolo? Kona je blízko!“ Slovo dalo slovo a druhý den odpoledne jsem už oblečen do montérek šteloval před startem macatou Konu Process.

„Na tenhle víkend mám volný jen Process devatenáctku, bude to ok?“ ptal se Fulda, když jsem žadonil o testovačku. 19″ je dost a Process na 160/150 mm (P/Z) je na Prahu docela peklo, „ale jo, beru! Bude sranda.“ S velikostí jsem se popasoval docela dobře. Osmnáctka by byla lepší, takhle jsem musel občas ladit výšku sedlovky Crankbrothers Kronolog, protože plně zasunutá do rámu byla při plném roztažení na moje krátké nohy příliš dlouhá. Ale ok, výběr trasy jsem přizpůsobil kolu a výšku sedla pro šlapání jsem po chvíli cviku nacházel jedna dvě.

Jak se na tomhle bude šlapat?

Kona, respektive dovozce N-Distribution, má sklad a sídlo dole v Modřanech, nedaleko od vody. Proto bylo třeba nejdřív vyšlápnout dva kopečky, abych se dostal na Točnou a místní „legendární“ Lávky. Překvapilo mě, jak snadno jede taková velká motorka do kopce. Není to kolo na sprinty ani pro boje o vrchařské vavříny, ale na to, abyste se vyvezli na kopec, je naprosto dostačující, ba dokonce parádní. A to na něm nejsou žádné berličky ve stylu tlumení CTD nebo lockoutu. ŽÁDNÉ!!!

V jednoduchosti je síla!

Vidlice je pružinový RockShox Lyryk R, kde se ladí jen a pouze odskok! Vzadu pak běhá jednoduchý vzduchový RockShox Monarch R HV (High Volume), opět pouze s odskokem. Tak krásně jednoduché kolo jsem neměl v ruce ani nepamatuju. Do toho příkladně jednoduchý rám, jediné složitější místo je okolo středu, kde je uchycena kyvná vidlice a minimalistický je i celkový design. SUPER! Tahle Kona mě fakt bere.

Houpání nahoru jsem přežil. Pravda, jet s tímto strojem na Gardu, určitě bych nadával, že to nemá žádný lockout. Stoupat hodinu, tři, i půl dne a nemoct alespoň chvíli šlapat ve stoje s pevnou oporou pod rukama…auuu. Ale to je spíš detail. Hlavní je, jak to kolo funguje – a že funguje skvěle. V jednoduchosti je holt síla.

Pérko lepší vzduchovky

Zadní stavba je na normálních cestách tak akorát citlivá, stejně tak i vidlice. Předek i zadek ale mají radši pořádnou divočinu. Projev pružinové vidlice je jiný než u vzduchu. Jasně, to ví přece každý, ale snadno na to zapomenete, když jezdíte furt vzduch a všichni vám tvrdí, že jejich vzduchovky jsou skoro tak dobré jako péra. Nejsou! Je to jiný svět, jiný styl. Pružina vepředu má mnohem radši rychlost, trialové sjezdy ji moc netěší.

Vočíhnu si lávky

První technický sjezdík byl tedy drobným šokem a návratem do reality pružinové, málem zapomenuté! Pak už jsem se jenom bavil. Pružiny jsem měl vždy rád, takže jsem byl za chvíli s Processem jedna ruka. Zadek taky zobal o sto šest, díky jednoduché konstrukci a zvětšené komoře (bez expanzky), tak proč brzdit? Protože se pověstné „Lávky“ za čtvrt roku co jsem na nich nebyl docela proměnily. Ještě že jsem si je dal nejdřív nahoru – porozhlédl se co je jinak, co sebrala voda, kde padl strom, kde je křoví, kterou lávku jet a kterou ne – a pak až dolů.

Šutráku, mažu tě!

Další na seznamu byla „maturita“, okolo plotu dolů a pak zase nahoru na vykopávky. Dolů jela Kona Process jako střela. Moje oblíbená „super rocky section“ byla v sedle Processu skutečně ňuňaná. Pérko vepředu i vzduchovka vzadu makaly, že jsem měl skoro pocit, jako bych jel po umeteném Singltreku, nikoliv po ostrých a špičatých šutrech. Bomba!

Dnes si ho dám…

Nahoru na vykopávky jsem chvíli tlačil, páč tam byl padlý strom. Jinak by se to dalo vyjet celé. Záleží jen na nohách a plicích. Nahoře pauza, pár fotek, něco záběrů čočkou Driftu Ghost HD a mastí se dolů. Tedy s jednou pauzou. Tam nahoře je jeden takový drop, asi tak metr a půl ze skalky do lehce vykopaného dopadu, a když se to přelétne, tak spíš na rovinu. Dlouho jsem si ho nedal, ale s Processem? Tři nájezdy na zkoušku a pak, hup, hup, hup. „Jo, tohle by šlo, jen se tu nezaseknout na hodinu. Je horko, jedu dolů k řece na Kofolu.“

Z vykopávek vede dolů další super sjezdík se skalkama, těžkým sešupem na brzdy, jednu vracečku jsem trochu nedal… (bude vidět ve videu) A pak už jen dolů na asfalt, k vodě na ruskou zmrzku a Kofolu. Nebo jsem si dal točený Grep? Nebo oboje? Nevím, bylo příliš horko.

Kona Process – závěr

Další vyjížďka na Processu byla rychlá a kondiční, Lávky a zpět domů. Přestože pražské traily nejsou ideální pro kolo typu Kony Process, zdvihy 160/150 mm využijete málokde (možná tak ve Všenorech na DH trati) a ani typicky Koňácky položená a stabilní geometrie se na běžné trailování zrovna nehodí, tak mě tohle kolo neskutečně bavilo. Tedy hlavně z kopce dolů. Bylo skvělé užívat si volný a nespoutaný projev pružinové vidlice, které zdařile sekundovala zadní stavba Walking Beam (tovární označení), ono vláčné řízení a nadhled jak z kabiny kamiónu. Na moje lokální stezky je tohle kolo zbytečný hromotluk, bydlet ale pod Ještědem, na Šumavě, poblíž Jeseníků nebo jiných velkých kopců, pak by byla Kona Process super parťákem na pravidelné nespoutané endurování.

Více info o tomto kole najdete na stránkách www.Kona.cz
*Součástí galerie je i tabulka osazení a geometrie
**Test ještě doplníme o krátké video, jen je třeba najít si trochu času na to jej sestříhat…