GHOST Cagua 6590 – TEST

Ghost Cagua není prvním strojem na kolech průměru 27,5″, které jsem kdy měl v ruce – toto prvenství už navždy bude patřit AGangu Patriot, zato je prvním produkčním kolem s tímto parametrem, jenž jsem měl možnost řádně otestovat. I proto jsem se do jeho sedla těšil více než kdy jindy.

Ghost Cagua je novou řadou v nabídce této německé značky, která do určité míry rozšiřuje možnosti svého bratra AMR Plus. Ten nabízí o pouhých 10 mm nižší zdvih, jinak je zaměření obou relativně blízké – obě jsou to „horská kola“ v tom nejčistším slova smyslu. Chci tím říct, že se jedná o kola do pořádných hor a ne jen na „plácání se“ okolo baráku. Podstatným rozdílem mezi těmito dvěma stroji je skutečnost, že je Cagua v rámci značky GHOST průkopníkem kol parametru 650B, alias 27,5″.

Terapii šokem nečekejte

Už když jsem testoval AGang Patriot, fascinovalo mě asi ze všeho nejvíc, že na „středních kolech“ skoro nepoznáte rozdíl oproti klasice 26″. Řeč je hlavně o ovládání a ať to zní jakkoliv „divně“, je to myšleno nanejvýš pozitivně. Přechod z malých kol na velké (26“ – 29“) nebo obráceně s sebou vždy nese určitý šok. Skok mezi dvěma krajními průměry je zkrátka hodně velký a jejich jízdní projev výrazně odlišný. 650B si ale hoví přesně uprostřed, ve skutečnosti jsou kola 650B svým fyzickým průměrem blíže 26″, proto je cesta k nim z jedné i druhé strany prakticky bezbolestná.

Jaký to má smysl?

Dobrá otázka, na kterou zkusím odpovědět v závěru tohoto testu. Nespornou pravdou ale v každém případě je, že za řidítky stroje s koly 27,5″ žádný zásadní skok natož šok nezažijete. Možná právě zde bude ležet prubířský kámen pro prodejce, kteří se budou snažit přesvědčit o koupi „sedmadvacítky“ zákazníka do tématu průměrů kol nepříliš zasvěceného. U devětadvacítky stačilo „sjet jedny schody“ a rozdíl byl hned každému jasný. Parametr 27,5″ je ale v tomto poněkud tajemný.

Vlk si na beránka hrát nemusí

Nechme teorii teorií a pojďme se raději blíže podívat na dnešního testovacího beránka. No, žádný beránek to vlastně není! Jednotky Fox z nejvyšší třídy Factory Series se zlatavými nožkami (průměr vnitřních nohou vidlice 34 mm), brzdy Shimano Saint a řazení SRAM X0 rozhodně na kolu z Tesca nenajdete. A nezapomeňme na vodítko s chráničem řetězu e*13. S touto výbavou a zdvihy 160 mm nad oběma koly to rozhodně žádný beránek není, spíš pěkně nabroušený vlk.

Kritika hned zkraje?

Šup s vlkem do vlaku a na zadek plenku, ať sám jednoho vlka nechytím a jede se objevovat, porovnávat, točit, fotit a testovat. Začít tentokrát musím trochou kritiky, ač mě to samotného zrovna dvakrát netěší, ale nejde jinak… Nějaký čas jsem se totiž v sedle Caguy pral s její geometrií, což úzce souvisí s nastavením tlumiče a v neposlední řadě mi trochu vrásek přidal i samotný projev odpružení. Kde začít?

Hoď si krosnu na záda…

Svou „velkou tour“ po Brdském hřebeni jsem absolvoval s poměrně těžkou výbavou. V batohu jsem měl cca 3 litry vody, nářadí, oblečení a hlavně foťák, Drifta, stativ atd. Nevážil jsem ho, ale pírko to rozhodně nebylo. Tímto chci pouze demonstrovat, že jsem tentokrát překročil svůj standard 80 kg jezdce i s výbavou. Před startem, respektive na začátku výjezdu na skalnatý vrchol Babka nad Řevnicemi, jsem se jal foukat tlumič a foukal a foukal…

Hurá na Babku (505 m.n.m.)

Když jsem se začal blížit tlaku 200 psi, přestalo mě to docela bavit. Řekl jsem si, že sag cca 35-40% bude do těžního terénu tak akorát. A právě tady začalo moje „trápení“. Vyrazil jsem z Řevnic vzhůru k vrcholu Babka (505 m.n.m.) a jakmile se cesta trochu zvedla, začalo se zvedat i přední kolo a Cagua poněkud znervózněla. „Ok, každé kolo je trochu jiné, použiju páčku TALAS a shodím zdvih vidle, když už se ta možnost nabízí.“ S předním zdvihem sraženým na 120 mm byla Cagua rázem náramně poslušným kolečkem, které s ohledem na svou váhovou kategorii a rovněž i přítomnost macatých plášťů stoupalo relativně snadno a ochotně. Také řízení bylo s nižším zdvihem vidle čitelnější a více vyrovnané.

Méně není více, méně prostě nestačí!

Abych to trochu zkrátil. S vyšší mírou sagu v případě tlumiče a s plným zdvihem vidlice bylo řízení místy trochou nevyzpytatelné. Na jedné straně byl předek z důvodu vyššího zatížení zadní části rámu a s tím souvisejícího menšího přítlaku předního kola v mnoha situacích až nepříjemně živý, často až zbrklý. To platilo ve výjezdech, na rovině a často i ve sjezdech. Zároveň se projevil poměrně položený úhel vidlice (67° dle tabulky, při vyšším sagu těžko odhadnout) určitou neochotou zatáčet, přesněji odporem při snaze zlomit kolo do ostře utažené zatáčky.

Se zkumavkami a bílým pláštěm

V průběhu času jsem proto opakovaně laboroval s tlaky v tlumiči a vidlici a už se pomalu smířil s faktem, že takový GHOST Cagua prostě je. Nakonec jsem se ale dobral pozitivního rozhřešení. Cagua má skutečně těžiště posazené více vzadu a jsem si téměř jistý, že pokud by se snížila hlava, řídítka se dostala alespoň o centimetr níž (na podložky pod představcem zapomeňte!), rozhodně by to tomuto kolu neuškodilo. Takto je třeba si dávat sakra pozor na tlak v tlumiči a s ním související sag. Ten je třeba úpěnlivě hlídat a nenechat jej přesáhnout míru 30%. U mě to znamenalo foukat na cca 210 psi.

Konečně to funguje

S ideálním sagem vzadu a odpovídajícím tlakem vpředu, byl Ghost Cagua poměrně poslušným a dobře ovladatelným kolem. I tak je třeba dbát na to, aby bylo přední kolo v zatáčkách dostatečně zatížené, jinak si s ním můžete dělat, co se vám zlíbí. Bez větších okolků se protáhne úzkou vlásenkou a jistotu neztrácí ani v rychlých těžkých nebo naopak pomalých trialových sekcích. A že se pod vámi točí kola 650B? Toho si snad ani nemáte šanci všimnout, protože jejich přítomnost působí zcela přirozeně. To je na nich asi tím největším kouzlem – nemusíte se znovu učit jezdit na kole, jen čapnete řídítka a hurá do lesů!

Tomáš to věděl dávno

Snad jen při přímém srovnání s nedávno testovaným a obdobně zaměřeným strojem Canyon Nerve AL+ bych řekl, že střední kola pasují do rámu s takovýmto zdvihem jaksi lépe. Při pohledu přes řídítka není přední plášť nijak žalostně daleko, kolo z vrchu nevypadá jako byste si ho omylem vypůjčili z odrážedla svého syna a celek s koly průměru 27,5″ i jednoduše lépe vypadá. Můj exkolega z Vela – Tomáš Taich – měl vlastně pravdu. Před lety, kdy Haro postavilo jeden all-mountain stroj na kolech 650B, věštil tomuto parametru v právě této kategorii slibnou budoucnost. A jak se zdá, jeho věštba se nyní začíná vyplňovat.

Pomohlo by přímé srovnání…

Co se samotných kol a jejich průměru týká, rád bych ještě doplnil, že jejich přínos spočívá rovněž ve snazším zdolávání terénních nerovností. Opět ale nejde o takový rozdíl jako při srovnání 26″ a 29″. Rozpoznat tento přínos zcela reálně by bylo možné snad jen při přímém porovnání dvou identických kol s rozdílným průměrem (26″ a 27,5″). Jinak ony spíše menší rozdíly v jízdním projevu hravě zamaskuje geometrie a výkonné odpružení.

Dej jí napít!

A teď jsme uhodili další hřebíček na hlavičku. Odpružení na Ghostu Cagua není špatné, ale ani nijak světoborné. Jinak řečeno, můj dojem je zřejmě ovlivněn i tím, že jsem mu neměl možnost naservírovat patřičně těžký horský terén, tedy alespoň ne náležitě dlouhodobě. Na Brdech jsme si užili své a nevynechali jsme ani DH trať ve Všenorech, kde si Cagua docela chrochtala. Pořádá rychlost a pořádné překážky dokázaly její odpružení rozhýbat skutečně naplno.

Tady jsem paradoxně tlumič na vrcholu nejprve ještě trochu upustil, což ale nebyla zrovna výhra. Zadek pak až nebezpečně často navštěvoval oblast spodního dorazu. I když je pravdou, že kde jinde by se takové kolo mělo dostat na doraz, než na DH trati? Tak nebo tak je i v těchto podmínkách asi lepší ponechat tlumiči výchozí sag 30%. Pak totiž dokáže svůj potenciál využívat naplno a bez zbytečného plýtvání.

Potřebuje rychlost a šutry!

Už jsem jednou zmínil, že je odpružení na Ghostu Cagua vyladěné spíše do těžších podmínek. Takto si jeho projev alespoň sám vysvětluju. Za jízdy „běžným terénem“ je totiž znát rozdíl v jeho funkci při nižší a vyšší rychlosti a na menších a větších překážkách. Při pomalém brouzdání krajinou se příliš akce a ani komfortu nedočkáte. Avšak s každým kilometrem v hodině navíc a s každým dalším stupněm náročnosti si spíše uvědomíte, že s sebou taháte plných 160 mm zdvihu.

Nech to otevřené a jeď!

Příčinou této gradace je – dle mého – příliš velký stupeň kompresního tlumení, který byl ale použit hlavně proto, aby se kolo při šlapání příliš nehoupalo. A to se povedlo. Na rovině ani ve výjezdech nemáte pocit, že by vás snad jen část z 2×160 mm jakkoliv obtěžovala. Ani není třeba sahat po páčce CTD na tlumiči, u vidlice občas ano. Konkrétně při jízdě ve stoje přijde vhod režim Climb. Jinak je tu ale třístupňové kompresní tlumení skoro zbytečně.

Až mu vykuchají vnitřnosti…

Škoda, osobně bych nechal odpružení v základu aktivnější, ať si jezdec sám zvolí, co mu vyhovuje, když už tady to CéTéDéčko je na obou frontách. Pro kompletnost bych snad jako další možnou příčinu zmínil vidlici Fox TALAS jako takovou. Už i ve Foxu pochopili, že TALAS nechodí tak dobře jako Float, proto se v roce 2014 dočkají lišácké vidlice se stavitelným zdvihem očekávané revize svých vnitřností – více v článku novinky Fox 2014.

Saint a ti druzí

Ke kolu samotnému jsem snad napsal dost, tak ještě bližší pohled na vybrané součástky – dnes hlavě brzdy Shimano Saint. Abych byl přesný – když jsem tento materiál připravoval, zjistil jsem, že jsem toho k brzdám napsal tolik, že bude lepší připravit pro ně samostatný test – brzdy Shimano Saint. K čemu dalšímu se tedy vyjádřit? Předně patří moje poklona lidem z E*thirteen, jejichž napínák s vodítkem a chráničem převodníků pracuje spolehlivě, přitom prakticky bezhlučně. Pouze na malém převodníku si trochu pobrukuje, ale není to nic, co by člověka vyloženě obtěžovalo.

SRAM X0 Trigger – jako za starých časů

Jediný problém jsem pochopitelně neměl ani s řazením SRAM X0, které fungovalo prostě skvěle. Co je ale nejpodstatnější, tak páčky Trigger X0 konečně pracovaly tak, jak jsem býval u SRAMu zvyklý – s výraznou hmatovou a zvukovou odezvou, zejména při řazení palcem na větší pastorky.

Nobby už je z módy

Poslední komponentovou zastávku věnujme plášťům Schwalbe Nobby Nic 650B 2.35“, které rozhodně nejsou špatné, paradoxně mi ale na kolech průměru 27,5“ připadaly poněkud úzké! Když se na ně podíváte přes řídítka, pak si všimnete, že jejich spíše hranatý profil dezénu působí poněkud úzkým dojmem. Vzpomenu-li si na gumy Hans Dampf na Cannonadle Trigger 29er, tak je to jiná liga. Po stránce funkce nemám Nobbymu moc co vytknout, je to zkrátka lety prověřený vzorek, na moderní kolo by mi ale lépe sedla nějaká modernější guma.

GHOST Cagua 6590 – závěr

Ghost Cagua je rozhodně zajímavým strojem, který má svůj smyl a své místo – určitě jej ale nelze doporučit masám pro běžné odpolední bikování v lese za barákem. Nejde o střední kola parametru 650B, ale spíše o celkové zaměření a naladění tohoto stroje. Když se vhodným způsobem popasujete s nastavením tlumiče (míra sagu by neměla přesáhnout 30%), pak je Ghost Cagua poměrně poslušným kolem, které obstojí v řadě situací a nerozhodí jej různorodé podmínky. Nejlépe ale tomuto kolu bude, pokud s ním vyrazíte do skutečných hor. Zde teprve naplno využijete veškerý jeho zdvihový potenciál, celkovou robustnost, stabilnější geometrii a při dlouhých výjezdech na vrchol zároveň i poměrně příznivou hmotnost a efektivitu obou stran odpružení.

Více o tomto kole se dozvíte na stránkách www.ghost-bikes.cz na mezinárodním webu www.ghost-bikes.com a objet si jej můžete také na stránkách www.mojekolo.cz

Foto: Štěpán Hájíček

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2