Singltrek pod Smrkem – zahájení sezony 2013

Singltrek pod Smrkem - zahájení sezonyKdyž jsme v pátek opouštěli Prahu s klimatizací puštěnou téměř naplno, představovali jsme si, jak se další dva dny budeme prohánět na sluncem zalitých stezkách pod Smrkem. Nestalo se, matka příroda měla jiné plány. Přesto jsme si první letošní poježdění na Sinltreku užili dosyta!

Singltrek pod Smrkem - zahájení sezony

Singltrek pod Smrkem - zahájení sezony

Singltrek pod Smrkem - zahajeni sezony

Ještě v pátek večer, když se sešla celá parta v penzionu v Ludvíkově pod Smrkem, jsme do noci seděli na zápraží v kraťasech a mikině a dobře se bavili. Po půlnoci ale začalo poprchávat, což nás zahnalo do postelí, přičemž vlhké počasí se ve zdejším kraji zabydlelo na následující dva dny. V sobotu se tak, při pohledu z okna, nikomu nechtělo z postele, natož se navléknout do cyklistického mundůru. „Přece nejsme z cukru!“ zašumělo odkudsi na chodbě a o půl hodinky později jsme již stály u aut, nakládali helmy a tretry a přesouvali se směr Singltrek centrum.

Dorazili jsme poměrně brzy a tak nás přivítalo ticho a klid, stejně jako pohled na kamion Author a rozložené stany AGang a Author. Zatímco jsme si užívali horký čaj a sbírali morální síly na boj s jen občas ustávajícím mrholením, začaly se stany plnit půjčovacími koly. Překvapivě se začínalo postupně plnit také parkoviště auty a Singltrek centrum návštěvníky. Někteří přijeli „čistě náhodně“, jiní chtěli být u slavnostního zahájení sezony a další přijeli cíleně za možností vyzkoušet kola AGang a Author.

Na to, jak tiše až smutně vypadalo okolí nástupního místa brzy po ránu, postupem času neskutečně ožilo. Dosrkali jsme tedy naše čajíčky a kafíčka a vrhli se hromadně ke stánku AGang vybrat si zde pro sebe hromádku testovacích kol. O zkušenostech s nimi připravíme komplexnější materiál, dnes jde spíše o popis zážitků z otvíračky.

Připíjíme Singltreku

Slavnostní přípitek byl na programu dne zhruba v půl jedenácté a nesl se v příjemné rodinné atmosféře. Nic nabubřelého a pompézního. Jen pár slov zakladatele a duchovního otce Singltreku pod Smrkem Tomáše Kvasničky a poté krátká vědomostní soutěž o ceny v podobě pivních kolekcí Konrád. Věděli byste třeba, jak vysoká je hora Smrk, v kterém roce se začal rodit Singltrek pod Smrkem nebo kolik kol ročně prodá AGang?

Po slavnostním přípitku medovinou od Kitla jsme honem přeběhli k našim testovacím Agangům a vyrazili na stezky. Pravda, mokro bylo a přijeli jsme pěkně zacákaní, to ale neznamená, že by se na stezkách za deště nedalo jezdit. Bylo potřeba přetrpět pár louží, většina stezek ale byla suchá nebo jen vlhká, takže se na nich dalo řádit hezky naplno. A když už rezignujete na vlhko v botách a zacákané pozadí, začněte si nakonec užívat i ty louže. Nebezpečné byly pouze dřevěné lávky, na nichž to sakramentsky klouzalo, což si Kuba osobně ověřil, když mu kolo zmizelo pod rukama a on z výšky dosedl na prkna. Já měl pak c dělat, abych ho nepokousal svým převodníkem.

Většinu sobotního dne jen mrholilo, takže po pár otečení klikami a po pár zhoupnutí se na boulích nám bylo hned tepleji, že jsme hromadně sundávali svršky. S menšími pauzami jsme na stezkách pod Smrkem strávili celý den a večer se tak vraceli do pensionu pěkně unavení.

Máš co na sebe? Já ne!

V nedělní ráno jsme po propršené noci a po revizi stále ještě mokré větší části naší sportovní garderoby nakonec plány na další bikování vzdali. I přesto jsme se vypravili znovu do Singltrek centra, jelikož bylo zapotřebí vyzpovídat pro MBAction Jardu Spěšného (Spacemana) – produktového manažera značky AGang – a také jsme se chtěli rozloučit s osazenstvem Singltrek centra a nasát ještě trochu zdejší pohodové atmosféry. Je krásné pozorovat, jak se zde mísí různí lidé, postávají s teplým nápojem, diskutují nad vystavenými půjčovacími koly, přijíždějí a odjíždění a fungují jako komunita milovníků kol.

I v neděli, kdy se počasí ještě o něco zhoršilo, se parkoviště překvapivě zaplnilo, lidé si chodili půjčovat kola, vyráželi na stezky a vraceli se sice mokří od hlavy až k patě, přesto s poměrně blaženým výrazem ve tváři. „To bylo dneska maso co?“ zaznělo tu a tam. A nejen česky. Za dobu, co jsme v Singltrek centru posedávali, jsem zaslechl polštinu, ta je zde díky blízkosti hranic poměrně běžná, ale také němčinu, kousky angličtiny nebo dokonce italštiny! Nestačil jsem se divit, jak širokou mezinárodní pověst má Singltrek pod Smrkem a jak moc toto místo lidi láká bez ohledu na počasí. Samozřejmě, kdyby vydrželo i na víkend takřka letní počasí z uplynulého týdne, bylo by to jistě nádherné až pohádkové, takhle nám všem ale v hlavě zůstane zase jeden vskutku silný zážitek.

Tak zase příště a řídítky na Singltreku! Díky za tuhle super lokalitu všem, kteří stojí za jejím vznikem, provozem, podporou a údržbou.

Foto: Štěpán Hájíček

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky
  • Dalik

    Co jste to pili za koralku?:-)

    • Štěpán Hájíček

      Singltrek medovinu od Kitla – je to zmíněno i v textu. Moc dobrá a ráno dost pomohla zvednout morál 😉