Pell’s F9 Race 1 – TEST

Tento výtvor Brněnského Pell’su přitahoval moji pozornost již od svého uvedení před jedním nebo dvěma lety. Jsem proto rád, že se mi jej konečně podařilo ukořistit ke klasickému redakčnímu testu. Chtěl jsem zkrátka vědět, jak se v Pell’su poprali s konceptem plně odpruženého biku na velkých kolech.

Když F-devítka poprvé sjela z výrobní linky a nechala se obdivovat pod zářícími reflektory na veletrhu SportLife (Bike Brno) vypínala se tehdy vepředu vidlice se zdvihem 120 mm. Do dnešních dní, kdy se toto kolo stalo na čas součástí mojí garáže, se ale délka vidlice „smrskla“ na 100 mm. Vzadu ale stále zůstává kapacita na hodnotě 115 mm. V jiném případě bych podobný krok, tedy snížení zdvihu vidlice, označil za zavrženíhodné zpátečnictví, ale v případě Pell’su F9 po zkušenostech z jeho sedla jen souhlasně kývám hlavou. F9 Race 1 ze své podstaty není trail-bike, ale typický sportovec, přesněji běžec na dlouhé tratě.

Baví mě se na ni dívat

Nevím přesně čím to je, ale tohle kolo dráždí moje smysly. Může to být faktem, že se nijak nesnaží skrýt přítomnost velkých kol, nebo také tím, že jejich větší průměr nemaskuje nekonečným kroucením rámu. Naopak velké obruče F-devítce vyloženě sedí, jelikož celé kolo jako by bylo narýsováno ve větším měřítku. Podívejte se třeba na zadní stavbu, která je natolik dlouhá, že by na její změření bylo nutné vzít atletické pásmo, namísto klasického metru.

Místa, že by tam projel autobus

Přitom ale s délkou 450 mm (vel M – 19“) zadní stavba nijak zásadně nepřekračuje zažité míry. To jen sedlovka odcestovala kus dopředu a také čep zadní stavby se posunul až před střed. Výsledkem je obrovský prostor mezi zadním kolem a sedlovkou, jaký u 29“ fullů nemá obdoby. A pak že to nejde! Obrácenou stranou mince by ale mohla být tuhost zadní stavby a obratnost kola. S tuhostí zde problém rozhodně není, k otázce ovládání se ještě dostaneme.

Vezmi si na to štafle!

Z výše popisovaného „většího měřítka“ celého rámu by se mohlo vloudit podezření, že už jen šplhání do sedla bude vyžadovat štafle nebo minimálně návyky z kohoutovky – vysokého kola. Nebojte, až tak extrémně velké kolo Pell’s F9 není, i když pro urostlé čahouny bude jistě učiněným požehnáním. Já jsem se při svých 180 cm vzrůstu vyhoupl do sedla hravě. Pravdou ale je, že za řidítky máte okamžitě pocit, že kormidlujete zaoceánský parník, navíc z jeho nejvyšší paluby. A to jsem měl v ruce rám velikosti 19″ v konfekčních mírách M (u jiných značek by 19“ patřilo spíše L-ku, Pells’s ale využívá stupnice S=16“, M=19“, L=20“).

Výhled jako ze Sněžky

Hned s druhým nadechnutím bych chtěl dodat, že nejde o extrém, který by působil jakkoliv nezvladatelně. Naopak, celkově vyšší pozice s příjemně delším maratonským posedem je do značné míry návyková. Pell’s F9 vám poskytne parádní výhled, nadhled a přehled o veškerém dění okolo, až vám všechny běžné starosti šestadvaceti palců budou připadat směšné a triviální. Proč si dělat vrásky z výmolů, kamenů či kořenů, když je velká kola a funkční odpružení dokážou hravě zamaskovat a nechat jezdce soustředit se na jeho výkon, případně na kochání se okolní krajinou.

Nesmýkat, nelámat

A právě ničím nerušená jízda krajinou nebo boj s časem na dlouhých tratích jsou tím, co Pell’su F9 Race 1 sedí ze všeho nejvíc. Není stvořen pro skotačení na divoce se vlnících stezkách, ani k hledání hranic adheze na strmých skalách. Proto mu také stačí oněch 100 mm zdvihu nad předním kolem. Zároveň, pokud ho i přes varování do takových sekcí zlomíte, bude se bránit a kopat. Na trailu zvlněném jak čerstvě uvařené špagety se projeví preference jistého vedení stopy tím, že bude delší a vyšší rám nutné do zatáček lámat asi víc, než byste si přáli. Ve strmém sjezdu se zase projeví celkově aktivnější vidlice a vlastně i onen snížený zdvih. Hmotnost soustředěná na přední kolo totiž pohltí většinu ze 100 mm RockShoxu Reba, až budete mít pocit, jako byste poskakovali po předním kole.

Jak tohle bude pružit?

Ono to vlastně až tak dramatické ani v jednom směru není. Chtěl jsem především demonstrovat, o co se v sedle F-devítky nemá cenu pokoušet. Mnohem lepší je užívat si příjemné práce odpružení při plynulé plavbě krajinou, které mě překvapilo vlastně hned dvakrát. Z počátku jsem čekal, už ani nevím proč, vyšší aktivitu zadní stavby. Při zkoušce její funkce před jízdou mě naopak zaskočil výrazný odpor tlumiče. V terénu se ale ukázalo, že tlumič ke své aktivaci zřejmě účelně využívá dlouhé páky zadní stavby, díky čemuž je výsledný efekt více než uspokojivý.

Proč ta hadice navíc?

Zadní stavba je poměrně citlivá a díky vyšší kapacitě 115 mm si slušně poradí i s většími výmoly a překážkami. Stále se ale bavíme o sportovním kole a nikoliv o nadýchané peřině jako u all-mountain strojů. To jen pro upřesnění a kalibraci použitých obratů. Přitom je zadní stavba zároveň vysoce efektivní a stabilní, až jsem nabyl přesvědčení, že bylo zbytečné utrácet peníze za hydraulické zamykání tlumiče XLoc. Blokovat tlumič prakticky není třeba, a pokud byste si to chtěli alespoň zkusit, stačí přepnout páčku na jeho těle, která je díky umístění tlumiče pod horní trubkou krásně a snadno dostupná.

Stiskem zapni, tahem vypni

Oproti tomu vidlici, která vykazuje nezanedbatelně vyšší míru aktivity a výrazněji reaguje na pohyby jezdce, se občas hodí zmrazit. Paradoxně mi mnohem lépe sedlo její mechanické ovládání PushLoc, než hydraulický XLoc náležící k tlumiči. Mechanická verze se pohybuje hezky zlehka a moment zacvaknutí v otevřené pozici je více než zřejmý. Pomalu si zvykám i na „obrácenou“ funkci a chápu její význam. Po většinu času máte vidlici odemčenou, takže je páčka zacvaknutá a nikde nepřekáží. Když vidlici zamknete, páčka se vysune a tak trochu vám dává najevo, abyste ji nezapomněli zase odemknout. Chytré!

Každý kdysi vozil Hayes

Tradičně na konec své rozpravy jsem si nechal pár postřehů o použitých komponentech. Tentokrát vlastně jen o jednom – brzdách Hayes Prime Comp. Díky Pell’su jsem mohl zavzpomínat na staré časy, kdy byly brzdy Hayes etalonem MTB kotoučovek. Kdo z nás je neměl alespoň jednou na kole? Časy se ale mění a dnes si na Hayes skoro ani nevzpomeneme. Moc rád bych napsal, že se Hayes modelem Prime znovu blíží trůnu, pravda by to ale rozhodně nebyla. Jak vzhledem, tak ani funkcí tyto Hayesy současnou konkurenci na lopatky rozhodně nepoloží.

Buď a nebo!

Co přesně mi vadilo? Celkový výkon určitě ne, ten je víc než dostatečný, i když mám určité pochybnosti (ne zcela podložené) o jeho stabilitě a výdrži v delších sjezdech. Horší je spíše modulace. Jakoby to nejdřív brzdilo hodně a pak míň. Ale nejslabším místem je podle mě páka. Její čep je daleko od řidítek a celé je to složené jakoby proti logice zákonů mechaniky. Jednoduše buď je páka daleko od řídítek, prst musí být víc natažený, ale ve výsledku to brzdí. V druhém případě je páka blíže, prst sedlí lépe, celé se to ale ohýbá dovnitř a pocit v ruce i výsledný účinek jsou mizerné! Prostě to nějak nedává logiku. Škoda, škoda! Jak to, že stejně koncipované brzdy s tzv. radiálním pístem (píst se pohybuje kolmo k rovině řídítek) jako vyrábí Formula, Magura a dříve i Shimano, jinde fungují a u Hayes ne?

Pell’s F9 Race 1 – závěr

V průběhu testování Pell’su F9 Race 1 jsem si především potvrdil, že tato brněnská značka se ani v segmentu 29″ neodklonila od své cesty a blízkého vztahu ke sportovní jízdě. F-devítka není žádná rozhoupaná kocábka, ale stabilní, klidný a vyrovnaný křižník, který vás s nadhledem provede rozlehlými vodami maratonských tratí ať již v závodní či čistě relaxační podobě. Spolehlivě utlumí i větší vlny šplouchající o jeho příď, a když na to přijde, neztratí směr ani ve vodách zmítaných hrozivě vypadající bouří. Stačí jen pevně sevřít kormidlo a naplno roztočit lodní šroub. Vždyť z jeho horní paluby se zdá, že druhý břeh nemůže být příliš daleko.

Více o tomto a dalších kolech Pell’s najdete na stránkách www.pels.eu

Foto: Štěpán Hájíček