Ghost HTX Actinum 2972 – test

V dnešní době jednoznačné dominance plného odpružení se stále ještě najde řada těch, kteří tvrdošíjně prosazují přednosti pevného rámu. Budiž, hardtaily mají stále co nabídnout, zejména pokud jsou osazeny velkými koly, tak jako Ghost HTX Actinum 2972.

Nebojte, nechceme se připojit k agresivní prodejní politice jedné nejmenované americké značky (S…), která se snaží svět MTB přesvědčit, že 29“ je receptem na vše a pro všechny. Rozhodně netvrdíme, že jsou velká kola ideálním nástrojem pro drobné slečny a muže menšího vzrůstu, kteří běžně sedlají rámy velikosti S (15“). Od „M-ka“ výš ale vnímáme aktuálně největší parametr průměru horských kol za jednoznačně přínosný. Otázka je, zda se nám do této rovnice ještě letos nevklíní střední varianta 27,5“ (650B)? To by pakl mohlo vypadat následovně [15“=26“; 17“=27,5“; >19“=29“]. Ale to už abychom začali leštit redakční křišťálovou kouli…

Přítel s německým pasem

Zpět ale k našemu německému příteli Ghostu HTX Actinum 2972. Toto konkrétní kolo lze, z pohledu firemní hierarchie, vnímat jako vstupní bránu do vrcholné řady HTX 29. V nabídce Ghostu najdete ještě jeden model s podobným jménem, identickým rámem, lepším osazením a pochopitelně i vyšší cenou, a pak už jen špičkové karbonové modely HTX 29 Lector. To každopádně neznamená, že by Ghost HTX Actinum 2972 byl „ošklivým káčátkem“, které se krčí kdesi v rohu. Naopak. Ladné křivky, decentní a zároveň vysoce elegantní šedivý lak a řada pečlivě vypracovaných a do puntíku dotažených detailů svědčí o tom, že tomuto kolu věnovali jeho tvůrci hodně péče a úsilí.

Kdo to tam říznul?

V průběhu testování a focení se nám opakovaně stávalo, že jsme nacházeli stále nové zajímavé detaily. Jeden příklad za všechny. Lehce prohnutá sedlová trubka není u devětadvacítek ničím výjimečným. Když ale kloužete zrakem po jejím povrchu postupně dolů, vykoukne na vás těsně nad středem housenka sváru! Že by někomu ujela ruka a pak to musel honem dovařit? Ani náhodou! Po vzoru karbonových rámů nahradili konstruktéři Ghostu původní kulatou trubku kusem s mírným zploštěním (kolmo na osu kola), které rozšiřuje styčnou plochu se středovým pouzdrem a pomáhá pevnosti této klíčové partiie.

Jak se ti jelo? Dobře a tobě?

Ok, probrali jsme rám a teď už jen skočit do sedla. Nejdříve vás ale musím upozornit, že tentokrát jsme celý test pojali poněkud netradičně. Hlavní část testovací procedury byla svěřena našemu čtenáři, který se již nejednou svým dílem zapojil do testovacího procesu BikeAdRide.cz. Jednoduše poslal svůj prvotní test Cannondale Jekyll mailem, jeho text se nám se líbil natolik, že je z něj teď redakční kolega*. Svoje hodnocení v tomto konkrétním případě pojal formou rozhovoru dvou zkušebních jezdců zapojených do akce. Celý příběh je tedy postavem na principu otázka-odpověď, přičemž k dvěma osobním názorům přidáváme, na místech, kde v tom spatřujeme smysl a přínos, třetí redakční pohled na věc. Informací o Ghostu HTX Actinum 2972 tak dostanete naservírováno víc než dost.
*Chcete se také zapojit? Napište test třeba na vlastní kolo a pošlete jej mailem na stepan(zavináč)bikeandride.cz

Varování: Publikovaný text vyjadřuje pouze osobní a subjektivní názor autora a jeho Poskoka. Slovy D-Fense: „Zde publikovaný text může být politicky nekorektní, xenofobní, sexistický, nacionalistický, heterosexuální, rasistický, záštiplný, obsahuje sprostá slova nebo alespoň překlepy a gramatické chyby.“

Ghost HTX Actinum 2972 – Bušido a Poskok

Jsou Vánoce, 25. prosince, sedíme u rodičů u stolu, maminka nakládá na talíř sváteční oběd a domovní zvonek hlásí návštěvu. Že by ještě opožděný Ježíšek? Ale kdepak, i když jeden dárek návštěvník v ruce třímá. Tedy přesněji řečeno v ruce nedrží dárek, ale usmívajícího se synka. Dárek je opřený u plotu – nový pokusný králík – kolo Ghost HTX Actinum 2972. K obědu naštěstí není králík, ale kuře…

Jak to asi dopadne, když si sezónní cyklista půjčí kolo na první svátek vánoční? Díky přívětivému počasí všechen sníh roztál, teplota vystoupala k 10°C a to jsou dostatečné hodnoty i pro svátečního jezdce, který jinak ještě nikdy na Vánoce nejezdil. Takže dojídám oběd, dávám si zákusek a chtěl bych se s Poskokem domluvit, kdy to kolo zkusíme? Ale to už má Poskok na sobě boty, bundu a sápe se ke kolu. Jak, kdy? No přece hned! Mizí i s kolem, aby namontoval pedály.

Takto jsem se v první fázi z role jezdce transformoval do role novináře a po návratu domů jsem se ho takřka okamžitě vyzpovídal, abych se o kolu co nejvíce dozvěděl. Později mezi svátky, když bylo časně po ránu a Poskok ještě spal, jsem se potajmu vykradl z domu, potichu otevřel dveře garáže a nepozorován vyjel v sedle Ghostu vstříc probouzejícímu se dni. Zatímco jsem byl pryč, Poskok nelenil, připravil si zápisník a diktafon a po mém návratu převzal zase on novinářské žezlo.

(P=Poskok | B=Bušido | R=Redakce BnR)

Jaké jsou první dojmy z Ghostu HTX 29?
P: Extatická stříbrná barva. Jedeš jako na stíhačce MIG 29. Rámus je taky podobný – ale o pláštích později.
B: Mně se barva také vážně moc líbí. Jen škoda, že ostatní díly už nic stříbrného nemají. Tady čekejte jen fádní černou s trochou bílé. Mimochodem prohnutí rámové trubky je nádherné. Trochu mi připomíná nějakou ženskou křivku nebo co… Zajímalo by mě, který marketingový guru Ghostu vymyslel tenhle jednoduchý název – HTX Actinum 2972. Tohle si má běžný zákazník zapamatovat?

Zrychluje vážně jako blesk, nebo se bavíme pořád jen o barvě?
P: Bohužel jenom o barvě. Akcelerace není až tak skvělá, je spíše slabší. Asi budou na vině pláště, nebo vůbec těžká kola jako taková. Možná bych ještě zdůraznil, že se bavíme o 29“ kole, od toho bych bleskovou akceleraci snad ani nečekal.
B: Prostě a jednoduše se to rozjíždí o trochu pomaleji, než jsem zvyklý, ale dokázal bych s tím žít. Kam také pořád spěchat?
R: Samozřejmě, akcelerace devětadvacítky jen málokdy dosáhne úrovně malých kol. Respektive hodně záleží právě na kolech jako takových a ty u testového Ghostu nepatří mezi zázraky moderní doby. Jde spíše o dostupnou variantu s poněkud old school náboji Shimmano Deore s vysokou přírubou.

Změní se to, když se rozjede?
P: Pak se mu nedá moc co vytknout. Setrvačnost mě žene dopředu lépe než na mém vlastním kole. Prostě rozjezd z nuly je pomalejší, ale pak už valí jak rozjetá lokomotiva.
B: I já byl příjemně překvapený. Subjektivně mám pocit, že jedu po rovině, z kopce, ale i do kopce rychleji než na 26“.

Jak na tebe působí geometrie a posed?
P: Na to, že je to velikost 19,5“, je posed poměrně krátký, ale přitom jsem dost předkloněný. Zdá se mi, že je posed dělaný na většího člověka. Já měřím 177 cm a potřeboval bych menší rám, ten by ale byl už asi hodně kraťoučký.
B: Změřil jsem si to a oproti mému kolu velikosti 19“ je na Ghostu posed kratší o cca 2-3 cm. To už je dost na to, abych si toho všimnul i já. Ale při jízdě mě to nijak neomezuje. Navíc řidítka by se dala ještě podložit a tak zvednout až o 2 cm. Potom by to ale bylo vyloženě turistické kolo.

R: Vskutku, posed není zrovna sportovně natažený a položený, jak by se dalo u sportovní řady HTX čekat. Kolo se ale zase dobře vede všemi druhy terénu. Němci se dobře vypořádali s ovládáním, které v sobě spojuje dostatečnou živost a hravost s přirozenou stabilitou velkých kol. Ghostu HTX Actinum 2972 se tak nezalekne ani náročnějších terénních pasáží, přitom to rozhodně není neohrabaný tank, který by jen s nevolí opouštěl přímý směr.

A jak jsme na tom s komfortem vředu a vzadu?

P: Díky geometrii rámu a zacílení na vyššího jezdce moc pohodlí neočekávej. Posedu nepřidává ani sedlo, které je z dílny Ghostu a s mojím Fi:zikem se nedá srovnat. Je dělané na vzpřímenější posed, ale geometrie rámu nutí jezdce do předklonu. Ale pozor! Můj zadek je prostě jiný než všech ostatních a musíš si to vyzkoušet. Celkově je kolo při jízdě stabilní, k čemuž napomáhají i řidítka široká příjemných 680 mm. Gripy jsou celkem pohodlné, nečekej nic víc- alespoň se neprotáčejí. Dvojí hustota gumy na gripech je hezký pokus jak zpříjemnit držení. Kolo je osazeno vidlicí RockShox Reba, která není špatná, klidně bych řekl, že je dokonce dobrá a můžu ji doporučit. Vskutku příjemné překvapení je báječné zamykání vidlice. Sedělo mi přesně na levý palec, k tomu je jednoduché a skvěle funkční. A vidlici i skutečně zamkne. Palec nahoru.

B: Na zadní sedlové vzpěře jsem našel nápis Active Flex Technology – vykládám si to tak, že trubka bude při jízdě pružit a přispívat tak k většímu pohodlí jízdy. Zlatý voči. Ani se to nehne. Jestli něco trochu pruží, je to maximálně sedlovka.
Každopádně pro mě byl posed příjemný (přeloženo „ pohodlný“). I sedlo zvládám v pohodě, byť s pohodlím toho mého se srovnávat nedá. Pořád je to ale super pohodlíčko oproti Poskokově Fi:ziku. Zato ran od kola do sedla (asi mě mlátí Active Flex) i do rukou na řídítkách dostávám požehnaně. Vidlici jsem nafoukal na svou hmotnost, ale mám dojem, že jemné pružení jí moc nejde. Zamykání vidlice jednoznačně chválím. Krásně dosažitelné, chod v pohodě, škoda, že stejné nemám na svém kole.

R: Zajímavé, jak se mohou názory lišit. Komfort zadní stavby nám v redakci nepřišel nijak vyhraněný. Ani extra tvrdý, ani extra pohodlný. Spíše takový průměr. Použita je štíhlá sedlovka (27,2 mm), která sama o sobě docela pruží, tedy podle toho, jak vysoko jí vysunete. Ukázat prstem ale musíme na vidlici RockShox Reba. Nejspíš šlo o nedostatek jednoho kusu, ale! Ať jsme jí foukali, jak chtěli, Reba byla pořád na začátku zdvihu zakousnutá. Jakoby tam byl nějaký inteligentní útlum?! Zvláštní, to jsme u RockShoxu ještě nezažili. Každopádně když se podařilo tuto hranu překonat, v terénu to nebyl zas takový problém, pak už chodila jak se na RockShox sluší a patří.

Mírný nesouhlas musíme ještě vyjádřit k názoru Poskoka na lockout z řídítek. Ovládá se celkem dobře, to ano, ale proč to funguje obráceně, než by člověk čekal? Zacvaknutá páčka = odemčeno a obráceně. Asi to má svůj smyl. Po většinu času je odpružení odemčené a páčka tedy schovaná. Bohužel se nám ale stávalo, že jsme hřbetem ruky občas o dálkové ovládání zavadili a vidlici si tak nechtěně zamkli. Tady ale opět narážíme na otázku individuálního vkusu a správného nastavení polohy. Stejné mechanické zavírání je i na právě testovaném Pell’su F9, kde nepřekáží, svévolně se nevypíná, prostě funguje (lépe než jeho hydraulický bráška na druhé straně řídítek).

Řazení. Řadí?
P: Jsem příznivcem čistých sad komponentů od jednoho výrobce, avšak tenhle mix (Shimano Deore, SLX a XT) funguje skvěle. Je ale třeba zmínit, že jsem testoval úplně nové kolo a nevím, jak to bude fungovat po pár tisících kilometrech. Každopádně se mi líbilo přímé usazení přesmykače (direct-mount).
B: Mně mix komponentů nevadí, důležitější bude, jak to bude fungovat dlouhodobě. Schválně jsem si zkusil změřit vzdálenost, jaká je třeba k přeřazení o 3 kolečka na kazetě. Vyšlo mi otočení řadicí páčkou o cca 9-10 cm. Nevím jak vy, ale já to nedokážu. Alespoň ne za jízdy!

A brzdy. Brzdí?
P: Na to, že je to nové kolo, má samotná páka celkem dlouhý chod. Brzda nemá plynulý náběh. Prostě nejdřív nic a pak najednou jdete přes řídítka. Těžko říct, jestli za 500 km nebude vše jinak. 180 mm kotouče přidávají brzdám na účinnosti a jedovatosti, u 29“ kola jsou však zcela na místě. Řeč je o brzdách Avid Elixir 1, které na kole, s touto cenou, klikami Shimano XT apod. působí poněkud nepatřičně. Také kdo někdy seřizoval brzdy Avid, bude vědět, o čem mluvím.
B: Co na to říct? Na kole za 41 000 Kč Elixr 1? Nedalo se šetřit jinde? Náplastí na tuhle bolístku je průměr kotoučů, které funkci brzd o chlup vylepší. Délka chodu zadní brzdové páky se po několika jízdách tak prodloužila, že by se servis hodil.

R: V tomto místě bych rád ochladil emoce, i když se svým kladným vztahem k brzdám Avid občas narážím. Osobně se mi totiž jejich syrový projev líbí. Nemám problém s dávkováním účinku ani jeho prudším nástupem, a vyloženě mi sedí jejich silný stisk a ve většině případů i krátký a poměrně tvrdý krok. Volba modelu Avid Elixir 1 mě nijak zásadně neuráží. Tyto konkrétní brzdy by, pravda, snesly servisní zásah – odvzdušnit a vyladit délku kroku (vím, že to není zrovna hračka). Pak by jistě dělali svému jménu lepší čest. Alespoň v to doufám.

Kolik to celé váží?
P: Papírový údaj výrobce zní 11,9 kg, což není zlé. Kolo je pocitově lehké, při zvednutí v ruce je hmotnost soustředěna vzadu. Usuzuji, že by se dalo rozhodně ušetřit na váze samotných kol, kde by byl přínos pro rychlost a hlavně akceleraci jasně patrný.
B: Nemám co dodat.
R: Reálná hmotnost 12,2 kg (vel 48 cm alias 19“, bez pedálů)

Teď už konečně o těch pláštích, prosím?
P: Obuty jsou pláště Schwalbe Rocket Ron 2,25“. Na silnici jsou hlučnější, ale na svižnosti jízdy jim to nijak neubírá. Když se ale do pláště něco dostane, nejde to ven. Samočisticí schopnost pláště nic moc.
B: Kapitola sama pro sebe. Dodám, že zadní plášť jsem prorazil hned při druhé jízdě. Přední při třetí a zadní znovu při šesté. Hlučnost je taková, že jsem zprvu myslel, že za mnou jede autobus a ohlížel jsem se, proč mě už sakra tak dlouho nepředjíždí. Na druhou stranu jsou rychlé.

R: Zajímavé… Vzorek je hodně otevřený, proto není důvod si myslet, že by měli mít tyto pláště problém se samočištěním, ale možná se mýlím. Každopádně Rocket Ron se od doby svého prvního představení viditelně změnil. V poslední generaci jakoby se posunul blíže Racing Raplhovi. Je rychlejší, ale méně jistý. Původní Ron, než jste otrhali hrany špuntů, držel v těžším terénu určitě líp.

Konečně, jaký na tebe udělal GHost HTX 29 celkový dojem?
P: Zrychlení nic moc, ale jakmile se rozjede, jede líp než 26“ a to i do táhlého kopce. V prudkém kopci jsem ale na malých kolech rychlejší. V zatáčkách (možná je to tím, že na to nejsem zvyklý) má kolo větší rádius zatáčení než šestadvacítka. V terénu je potřeba na to pamatovat a myslím, že to pro někoho může být problém. Není mi zcela jasné, pro koho je tohle kolo určené. Kdo si bude plně užívat výhody 29“ kol? Řeči o tom, že snáze přejedeš větší překážku, mě připadají trochu zkreslené. Toto bych dával do souvislosti spíše se stylem jízdy každého jezdce. Osobně bych velká kola viděl jako výhodu pro vyšší postavu jezdce, ale jinak…

B: Subjektivně si na velkých kolech připadám celkově rychlejší než na 26“, hlavně na zpevněných cestách. V terénu jsem tak nějak neobratnější, ale nic, na co by se nedalo zvyknout. Zato na cenu si zvyknout nemohu. Že by prostor pro větší slevy u prodejců? Jinak je to na 29“ lehké kolo s pro mě pohodlným posedem. Také schody to přejede o dost lépe než moje šestadvacítka.
*Poznámka: Kolo jsem půjčil na vyzkoušení namátkou vybranému člověku. Jeho první slova při rozjezdu byla: „Proboha to je ale vratký…“

R: S tolika kilometry najetými v sedlech 29“ kol jsem skoro zapomněl, jak moc mohou být z většího parametru zaskočeni jezdci, jež s velkými obručemi ještě pořádně nepřišli do styku. Ano, skok z šestadvacítky je to obrovský a člověk si na to musí chvíli zvykat. Pak si ale zvykne a… 26“ kola najednou působí strašně titěrně, vratce a tak nějak dětsky. Pár rychlých přestupů z 26“ na 29“ a zpět mám v poslední době za sebou a větší kola mi sednou skoro vždy líp. Zejména ve spojení s pevným rámem.

A ještě bych rád doplnil, že schopnosti velkých kol lépe zvládat větší překážky a těžší sekce rozhodně nejsou zkreslené. Já je tak rozhodně nevnímám. Naopak na velkých obručích miluju právě fakt, že v sedle sportovního hardtailu se 100 mm zdvihu si můžu v klidu střihnout trialovou skalku, aniž bych se u toho extra zapotil. Ne, že by se to nedalo sjet na malém kole. Když jste ale jednou zvyklí a zhýčkaní suverenitou enduro strojů s vysokým zdvihem, potom v těžkém terénu působí pevný rám, 100 mm vidlice a 26“ kola jako sebevražedná kombinace!

Poslední otázka na tělo! Pořídil by sis devětadvacítku?
P: Asi na to mám ještě málo zkušeností s velkými koly. Rozhodně už teď vím, že jsem na své šestadvacítce rychlejší především v rámci akcelerace, proto mě velká kola momentálně dvakrát nelákají.

B: Musím předeslat rovněž jen minimální zkušenosti s 29“. Kdybych jezdil třeba KPŽ (Kolo pro život) a dokázal celý závod naplno šlapat, byl by to pro mě rozměr zcela ideální. Nebo kdybych byl větší chlap – pardon, vyšší – tak možná taky, ale zatím se mě víc líbí obratnost 26“. Dám tomu ještě čas a hlavně si počkám na další 29“ testovací králíky, zda mě osloví třeba i víc než Ghost.

Napsali: Bušido a Poskok

Ghost HTX Actinum 2972 – závěr

Dnešní test byl pojat dosti netradičně, proto se závěrečné shrnutí hodí možná více než kdy jindy. Ghost HTX 29 nemá tak zřejmý a na první dotek patrný charakter jako řada jemu podobných strojů. V průběhu testování jsme si několikrát pokládali otázku, pro koho by takové kolo bylo ideální. Není to zrovna raketa, což je vinou těžších kol, ale také částečně i kratšího rámu, který nestaví jezdce do vyloženě sportovní pozice. Rozpaky trochu budila omezená citlivost vidlice, ale to je vážně spíš problém jednoho kusu. Jinak pohodlí na úroveň pevné devětadvacítky v žádném směru nevybočuje.

Ghost HTX Actinum 2972 se nám tak jeví jako vhodná volba pro sportovněji založené, nikoliv však „závodním šílenstvím“ zaslepené jezdce. Představit si v jeho sedle dokážeme spíše MTB výletníka, který chce lehký a dostatečně výkonný stroj s pohodlnějším posedem, na němž by se mohl vydávat na delší objevné cesty po vlastech českých i lokalitách zahraničních, a nemusel se rovněž dlouze rozmýšlet nad přihláškou k MTB maratonu.

Více informací o kole samotném jakož i o všech ostatních strojích Ghost najdete na stránkách www.ghost-bikes.cz

Foto: Štěpán Hájíček

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2

Ghost HTX Actinum 2972 – Testing from BikeAndRide.cz on Vimeo.

Ghost HTX Actinum 2972 – winter testing from BikeAndRide.cz on Vimeo.