Lapierre Cyclo-Cross Carbon FDJ – Test/Zážitek

Zima byla v plném proudu, když se za dveřmi redakce objevil host, který k nám často nechodí. Se zdviženým obočím hledíme na zakroucená silniční řídítka, rozpaky vzbuzují proklatě úzké pláště, byť s patrným náznakem vzorku, a až stopy bláta na sedlové trubce přinášejí kýžené uklidnění.

Dramatické nástupy zvládá cyklokrosový speciál Lapierre Cyclo-Cross Carbon na jedničku. Minimálně podle toho, co lze vídat při světovém poháru v CX (cyklokrosu). Jak si ale povede v rukou pravověrných bikerů z BikeAndRide.cz, jejichž choutky po ostrém terénu pouhé podmáčené loučky těžko ukojí?

Kámen, nůžky… Lapierre

Boj o nevšední zážitky v sedle cyklokrosového kola se záhy rozhořel naplno, svézt se chtěl každý, alespoň na chvíli. Využít moment překvapení je mou jedinou šancí, rázně proto odmítám dětinskou hru plnou kamení, papíru a nebezpečných ostrých předmětů, v nestřežený moment popadnu karbonového Lapierra a mizím v dáli. Na ničem podobném jsem v životě nejel, a tak mě po cestě domů přepadnou obavy, aby to celé nedopadlo jako onehdy, když jsem si půjčil silničku. Na klasickém českém asfaltovém koberci jsem cítil každou nerovnost, přemlouval čelisti brzd, aby dělaly svou práci, a celý výlet civěl do okolních lesů, abych se inspiroval, kam druhý den vytáhnu tlusté pláště.

Pokus o prolomení ledů

V přítmí obýváku si rychle uvědomím, že vzezření je to jediné, co má cyklokrosový Lapierre se silničním kolem společného, po asfaltu sice švihá rád, doma je ale v terénu. V televizi zrovna startuje přímý přenos závodu světového poháru z Říma, a tak zbytek nedělního odpoledně trávíme typicky mužskou zábavou – tmelením kolektivu při pasivním sledování sportu. Jako správný patriot fandím našim a ani kolega nezapře svůj původ, když straní reprezentantům Francie. Rýpnutí směrem k aktuální formě Francise Moureyho přejde mlčením a mně dochází, že dnes asi nebudu tím, kdo by měl dění na závodním okruhu komentovat. Lapierre Cyclo-Cross zná na vlastní kůži každý centimetr trati, ví jaké to je, když se od belgických hranolek zamaštěné prsty diváku rozezní v potlesk, a zakusil také, jak daleko plachtí kelímek s pivem z rukou méně spokojených fanoušků.

Modelka od bahna

Střídmě tvarovaný karbonový rám, který je spolu s vidlicí oděn do válečných barev týmu FDJ, ukazuje své svaly jen velmi nerad. Masa materiálu vítězí nad jednoduchostí snad jen v partii tapered hlavové trubky a kompozitem se v rámci navýšení tuhosti nešetřilo ani v oblasti středového pouzdra. Zbylé trubky rámu působí, navzdory agresivní profilaci s řadou výrazných hran, poněkud subtilním dojmem. Stačí se zadívat na zadní vyměnitelné patky, kde svou pouť končí sedlové a řetězové vzpěry, nesoucí se tak trochu v duchu minimalismu.

Zdání i v tomto případě klame, bližší pohled odhalí slušnou masu materiálu zadních vzpěr, kterou při standardním úhlu pohledu efektivně maskuje výrazný trojúhelníkový profil. Co je ale podstatnější, při záběru není cítit jakákoli poddajnost, rám je příkladně tuhý, současně však schopně sbírá veškeré vibrace.

Zvládl by i disco, ale zatím nechce…

Bovdeny jsou před náporem bláta částečně uklizeny do útrob rámu, nepřekáží ani tehdy, když je třeba popoběhnout s kolem na rameni. Bonusem je přítomnost úchytů pro instalaci kotoučových brzd jak na rámu, tak na vidlici. Na možnost použití elektronického řazení zase upozorní zaslepené otvory pro vedení kabeláže.

Přes veškeré výdobytky moderní doby zůstává testovaný kousek klasickým švihákem cyklokrosových okruhů. Spoléhá proto na mechanickou sadu Shimano Ultegra a deceleraci obstarávají ráfkové brzdy typu cantilever od konkurenčního Avidu. Za očekáváním zaostávají pouze použitá zapletená kola. Základní model Mavic Aksium Race tréninkové nároky uspokojí spolehlivě, s vizí závodního nasazení bychom jim museli vytknout nějaký ten gram navíc a určtá kritika by se nejspíš snesla i na jejich boční tuhost.

Asfaltová předehra

Ač v přívalech ranního slunce vypadá „frantík“ skutečně dobře, nenavlékal jsem se do přiléhavých elasťáků jen tak pro nic za nic. Vyzval jsem kamaráda se silničním kolem k poměření sil. Musím se přeci osmělit, než to zalomím do terénu. Obavy z nastoleného tempa jsou pryč během několika minut, cyklokrosové pláště Schwalbe Racing Ralph se odvalují trochu neochotně, ale navzdory předpokladům nejsem brzdou pelotonu. Najít tu správnou pozici za poměrně úzkými řídítky není velký problém a z několika seznamovacích kilometrů je rázem trojmístné číslo.

Poslední zbytky bikerské hrdosti

Karbonový rám spolu s širšími plášti filtruje vše, co by mi vyjížďku mohlo znepříjemnit, přesto zůstává tuhý v záběru a výborně akceleruje. Stopu vede klidně, slalom mezi výmoly však dává tušit, že ani zatáčky mu nebudou cizí. Vrásky na čele mi přidělá až závěrečný dlouhý a prudký sjezd, kterých na cyklokrosových oválech mnoho nepotkáte. V horním úchopu křečovitě svírám brzdové páky a když se nic neděje, chtě-nechtě přehmátnu o patro níž, zalehnu za berany a dobrovolně opouštím poslední zbytky bikerské hrdosti. Posledních pár kilometrů jedu skoro příkopem, záměrně vybírám ty nejhorší možné stopy a vysloveně se těším, až si získané poznatky ověřím další dny v opravdovém terénu.

Já už to snad nevydržím…

O den později se na široké lesní cestě nechávám ochotně vtáhnout do děje. Proletím blátivou kolej, řadím těžší převod, jdu ze sedla a následně přistihnu sám sebe, jak hlasité hecování doprovázím výrazy, za které by se styděl i tajný deník call girl. Po několika hodinách královské zábavy se domů vracím bez špetky energie v těle. Promrzlý, špinavý, zato absolutně spokojený. Totožný scénář se opakuje vždy, když usednu za řídítka, Lapierre Cyclo-Cross Carbon mě zkrátka nenechá svěsit nohy bez boje. Rychlost, kterou zdolává nástrahy lehčího terénu, je jednoduše opojná. Patřičné nadšení podpoří fakt, že svižná jízda není vykoupená nepohodlím, naopak, rám spolu s celokrabonovou vidlicí a patřičným tlakem v pláštích zajistí i na rozbitých cestách více než slušný komfort.

Koukej, kam jedeš!

Ať je tempo jakékoli, sebevědomý projev v přímém směru doplňuje ochota vrhat se do zatáček. Celkově vyvážené jízdní vlastnosti dále podtrhuje hravost, s jakou se kroska nechá vodit těžším terénem. Úzké pláště a absence odpružení nenechávají příliš prostoru pro chyby, žádné berličky, i zdánlivě nevinná nerovnost vás může bleskově poslat k zemi. Průpovídka o dvojím měření a jednom zářezu je při výběru stopy sakra trefná. K nadšení přimíchám trochu kuráže a vydávám se po technických cestičkách, které běžně brázdím na horském kole. Svižnou jízdu měním za důkladné čtení terénu, na okamžik vypnu a soustředím se jen na to, abych za pár metrů neskončil v kotrmelcích. Místy se, přikrčený za silničními oblouky, ploužím krokem, ale přiblblý úsměv mě ani na okamžik neopouští…

Japonec chodí v blátě jakoby nic…

Spolehlivou službu po celou dobu testu odváděla sada Shimano Ultegra. Řetěz létal po pastorcích deseti stupňové kazety rychle a přesně, neméně obdivuhodný koncert se odehrával i na převodnících. A že se blátem nešetřilo, to mi můžete věřit! Souboj s čelistmi cantileverů Avid Shorty zůstal nerozhodně, většinou pomohl větší než malý tlak vyvíjený na brzdovou páčku, nejednou se však zdálo, že si brzdy žijí svým vlastním životem. V těchto chvílích jsem i já, zastánce tradičních cantileverů, vážně přemítal nad tím, zda nevzít kotoučové brzdy na milost.

Lapierre Cyclo-Cross Carbon FDJ – závěr

V sedle francouzského cyklokrosového speciálu jsem prožil několik dlouhých vyjížděk, které byly doslova natřískány nevšedními zážitky. V terénu jsem si naplno užil každou minutu, na silnici hltal porce kilometrů, nikdy se ani náznakem nenudil. Lapierre Cyclo-Cross Carbon není jen ideálním tréninkovým nástrojem do podzimních a zimních plískanic, je také živoucím důkazem, že najíždění kilometrů může být až nakažlivě zábavné.

Za zapůjčení tohoto nanejvýš zajímavého stroje děkujeme dovozci – společnosti Schindler. Více informací o kolech Lapierre najdete na stránkách lapierre-bike.cz a ceny a dostupnost těchto kol si lze ověřit na webu mojekolo.cz

Lapierre Cyclo-Cross Carbon FDJ – Testing from BikeAndRide.cz on Vimeo.

Foto: Štěpán Hájíček