IBIS Mojo HD – TEST

Je to trochu jako s auty. Všichni ve skrytu duše sníme o Ferrari nebo Lamborghini, přitom ale jezdíme Škodovkou nebo jiným masově vyráběným vozem. I mezi koly máme podobné prémiové značky, které za „astronomickou“ prodejní cenu nabízejí nejen špičkové technologie, funkci a zpracování, ale také punc výjimečnosti.

Dalo by se to pojmout ještě trochu jinak. Například pokud by James Bond nejezdil jen v autě (na motorce, vrtulníkem, na střeše vlaku atd..), ale také na kole, pak by dost možná měl v garáži vedle svého Aston Martina jeden z klenotů jako je IBIS Mojo HD. Ano, IBIS není britská, ale kalifornská značka, proto by asi Bond sáhl spíše po strojích Whyte. Tedy po značce, která společně s kalifornským Marinem stojí za vznikem jejich specifické zadní stavby Quad Link. Obávám se ale, že jí, na rozdíl od vozů Aston Martin a Jaguár, mimo Britské ostrovy moc lidí nezná. To už jsem zas jednou pěkně odbočil od tématu…

Nadmíru luxusní garáž

Whyte je pro středoevropana velká rarita, stejně tak je ale možné, že mnozí z vás slyší poprvé i o značce Ibis?! To bychom měli rozhodně napravit! IBIS je totiž druhem exkluzivní „garážovky“, která tento výraz pomohla povýšit na mnohem víc, než jen synonymum pro nadšence vyrábějící komponenty nebo celá kola „na koleni“ v domácí dílně. Pečlivá ruční práce, důraz na detail, využívání nejmodernějších materiálů, konstrukcí a technologií a v neposlední řadě cit pro design, činí ze značek jako je IBIS skutečné legendy MTB. Proto v úvodu ten příměr k legendám ze světa spálených gum a vysokooktanového benzínu, který po sešlápnutí plynového pedálu mizí tak rychle jako peníze z rozpočtu českých ministerstev.

Je libo malé Mojo nebo velké Mojo?

Snění, pohádek a přirovnání už bylo dost, pojďme se konečně podívat na samotný bike IBIS Mojo HD, který je posledním přírůstkem do rodiny Mojo, čítající několik modelů s odlišným zdvihem a určením. Předně je zde sportovní trail-bike Ibis Mojo SL (měli jsme jej v testu), jeho vylepšená verze Mojo SL-R, a potom náš několikrát zmiňovaný tvrďák Ibis Mojo HD. Zatímco SLková řada frčí na 140 mm zdvihu, HáDéčko nabízí 160 mm, o něco bytelnější stavbu a možnosti řady modifikací. Sluší se rovněž poznamenat, že Mojo HD vzniklo za značného přispění Briana Lopese, kterýžto je posledních několik let tváří a korunním testovacím jezdcem značky IBIS.

Anna a Líza

Pokud jsem vás svou podrobnou analýzou stroje IBIS Mojo HD ještě nezačal úplně nudit, tak si dovolím poslední analytický odstavec, týkající se možných modifikací. Mojo HD v základu nabízí 160 mm zdvihu nad oběma koly. Nemá ale problém s tím, pokud dopředu nasadíte Fox 36, RockShox Lyrik nebo Totem, případně Vengeance od X-Fusion, jako aktuálně vozí Brian Lopézů. Prostě fídlu se 180 mm zdvihu a dozadu nějaký pružinový tlumič. Pak bude Ibis Mojo HD tvrdým alpským dříčem a můžete ho vzít třeba na Megavalanche. Na druhou stranu lze také nasadit kratší tlumič, použít příslušnou redukci a snížit zdvih zadní stavby na 140 mm. K čemu to? Někdo to volí jako „drsnější“ variantu Mojo SL, stejně tak lze takto do Mojo HD „implementovat“ kola průměru 27,5“, kdyby měl někdo tu potřebu.

A teď už ten test, jo!

Jedna z prvních věcí, co vás zarazí je hmotnost. Mě se to stalo už když jsem nakládal Mojo HD do auta. 12,5 Kg při velikosti Medium (17“), zdvizích 160 mm, za přítomnosti teleskopické sedlovky RockShox Reverb a lehce obézních plášťů Onza Ibex FR je docela zarážející údaj. Ano, například Specialized se teď v reklamě chlubí tím samým – Enduro = 160 mm zdvihu a 12,5 kg – bylo by to vážně tak při stejném osazení? Možná ano, možná ne!?

Hmotnost není jediným silným argumentem

Dalším, na první dojem až skandálním zjištěním je, že Ibis Mojo HD po prvním šlápnutí vystřelí z místa jak komiksový opeřenec Road Runner, „Mic, mic! Frrrrrrr…“ Chuť po rychlosti se nevytrácí ani v delších táhlých výjezdech, kdy jeden z těch, které nemám zrovna v oblibě, protože jej obvykle jezdím na konci vyjížďky, kdy už se sil příliš nedostává, jsem tentokrát za sebou nechal tak rychle, jako bych se snad vznášel.

Miluju DW-Link, sorry!

Podívejme se ale na celou věc z jiného úhlu. Kolo se 160 mm aktivního zdvihu si asi nekoupíte primárně proto, abyste s ním trhali rekordy při závodech do vrchu. Ano, je to nanejvýš příjemný bonus, ale pokud by to mělo být na úkor aktivity odpružení při obráceném sklonu terénu! Žádné obavy, tohle se u Ibise s DW-Linkem stát nemůže. Pevný zadní trojúhelník a dvě malá a nanejvýš chytře umístěná vahadla mají prostý efekt – činí z tohoto systému jeden z nejlepších, nejvšestrannějších a nejlépe fungujících závěsů, které se dnes na horských kolech používají. Bez přehánění!

Houpu málo, houpu hodně

Jedete po hrbolaté cestě a zadní stavba krásně zobe i malé kamínky. Začněte stoupat, odezva na pedálech je pevná a jistá, přitom překážky pod zadním kolem krásně mizí a technická náročnost výjezdu subjektivně klesá. Přehoupnete se přes hranu a… Užíváte si jistoty a komfortu, jako vám dokáže nabídnout parádně aktivních 160 mm kroku nad oběma koly. DW-Link na Ibisu se nebojí zhoupnout hlouběji do svého zdvihu, stále si ale hlídá svoje rezervy. Na lopatky jej proto jen tak nedostanete. Vše je navíc podpořeno až neskutečně pevnou konstrukcí zadní stavby.

Někdo mu přistřihl křidélka?

Pokud mám být důsledný novinářský rýpal, tak ještě přidám jeden postřeh. Když jsem v zimě sedlal IBIS Mojo SL, byl na něm tlumič DT Swiss s karbonovou skořepinou. Bál jsem se, že tohle švýcarské udělátko poněkud zkazí dojem z celého kola. Naopak, nevím jestli tlumič někdo vykuchal, či co, ale chodilo to božsky! Ve středně náročném terénu snad i lépe než dnes rozebírané Mojo HD!? Podle mě za to může Fox. Chtě-nechtě tam je i v režimu Descend stále nějaký ProPedal, který zadní stavbu částečně brzdí v rozletu. Jsem téměř na 100% přesvědčený, že pokud by se dozadu nasadil třeba Fox DHX Air, otevřely by se všechny kompresní okruhy, což jsou berličky, které DW-Link jednoduše nepotřebuje, byla by výsledná akce ještě oslnivější. Pak bych kliďánko sázel jedno za druhým absolutní hodnocení ve stylu „Nelepší Enduro, co jsem kdy jezdil“ atd.

Točí se jak špagety

Z hlediska ovládání je Ibis Mojo tak trochu chameleon. Testovaný kousek byl osazen vidlicí Fox Float z nové řady 34 (značí průměr vnitřních nohou) se zdvihem 160 mm. V takovémto kitu je Mojo HD na jedné straně poměrně stabilní, přitom ale velice hravé a zábavné. Bez zaváhání kličkuje na trailu vlnícím se jak čerstvě servírované špagety. Když na něj ale nasadíte například vidlici Fox 36 se zdvihem 180 mm, i s touto variantou se standardně počítá (jak jsme si rozebrali v úvodu), pak se úhel hlavy posune z hodnoty 67° na 66° a situace se zásadně obrátí ve prospěch stability a neohroženosti v náročných sjezdech.

Boj o přežití

Ano, když jsem seděl za řídítky Ibise a vrhal se střemhlav dolů po tratích bike-parku v Koutech, necítil jsem se tak jistě, jako třeba v sedle Giantu Reign, který jsme tam měli rovněž na hraní. Ibis je i ve velikosti M spíše delší a s 34kou mu více sedí hravé enduro traily, než FR drsňárny, neřkuli DH zabijárna. Ta se ostatně v Koutech za letošek změnila z „bikrosky“, jak jsme jí zažili v srpnu, na „boj o přežití“, jak jsme jí viděli na konci října! Dát ale na Mojo HD oněch 180 mm dopředu a pérko dozadu… To by byla jiná písnička. Stejně jako Giant Regin X!

Dvakrát měř… Dál to znáš!

Pomalu ale jistě se blížíme k závěru mého dnešního elaborátu, proto přihodím už jen dva postřehy. Zaprvé, je třeba si dávat trochu pozor na délku rámu. Velikost M je docela velká, respektive dlouhá. Při střídání Ibise a Giantu Reign (také M) jsem měl pocit, jako by Giant byl spíše S-kem. Natolik je mezi těmito koly velký skok. Podobné je to s RB IQ 6, které jsem si půjčil pro natáčení videotestu Ibise. M-kové eRBéčko je proti Ibisu MD jako dětské kolo! Ale to už si snad každý dobře rozmyslí, jakou velikost si vybrat, když bude kupovat kolo s cenou daleko nad hranicí 100 000 Kč!

Opuchlé bačkory

A ten druhý bod! Pláště Onza Ibex FR 2,25“. „Žůžo bájo kemp! Na nich si budeš v Koutech chrochtat,“ vybavil mě důležitou informací Dlouhán z 9395bikes.com, když mi Ibis Mojo HD prvně předával. Ano, Ibexy jsou fakt dobré gumy do těžkého terénu. Na několika centimetrové vrstvě spadaného a provlhlého lisí, co na nás čekalo při první jízdě v Koutech sice už moc nestačily (na tom by ale nedrželo snad nic, leda nějaké superlepivky do bláta), jinak ale parádička paráda. Sucho mokro, kameny, kořeny, hlína bláto. Jsou to sice těžší kousky, měli jsme pár příhod s defektem (defekt je vždy chyba jezdce!), ale jinak cajk.

IBIS Mojo HD – sněte dál

Ibis Mojo HD je krásný, drahý a skvěle fungující bike, o kterém bude většina z nás jenom snít, zato však plným právem. Nikdy bych nevěřil, že kolo s takovým zdvihovým potenciálem a neutuchajícím terénním apetitem půjde takhle lačně „za pedálem“, bude tak lehce nabírat výškové metry. A to si vemte, že kdyby vám šlo o gramy, tak můžete ještě vyměnit pláště, dát tam klasickou sedlovku, možná i lehčí brzdy a pak bychom se dostali někam k 11 Kg! To je ale snění pro „divné lidi“. My „pravověrní bikeři“ pojďme radši špekulovat o tom, jak to celé funguje s pružinou pod zadkem a 180 mm zdvihu a 36 nebo 40 milimetrovými nohami vepředu!

Více o kolech Ibis, jejich cenách atd. najdete na stránkách 9395bikes.com, nebo webu výrobce www.ibiscycles.com

Takhle se na Ibisu Mojo jezdilo poslední den, než jsem ho musel vrátit…

Foto: Štěpán Hájíček | Jakub Svoboda

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2 3