Specialized Enduro Race Kouty – Reportáž

V době, kdy Mezinárodní cyklistická unie uvažuje o pořádání světového poháru v enduru, se i u nás této populární disciplíně blýská na lepší časy. Důkazem budiž akce pojmenovaná Specialized Enduro Race Kouty, která se v rámci série Kolo Pro Život konala první prázdninový víkend ve stejnojmenném bikeparku.

Za Mekku tuzemského enduro ježdění je mezi bikery považováno Krušnohorsko, kde se již dlouhá léta budují traily, pořádají kempy a poslední dobou také oblíbené „ilegální“ závody. Jednou z hlavních postav zmíněného regionu je fotograf, trailbuilder a neúnavný propagátor myšlenky endura Rob Trnka, který si závod v kouteckém bikeparku vzal, spolu se Štefanem Sýkorou, pod palec. Po prvním oficiálním klání na Rychlebských stezkách tu máme další, a snad ne poslední možnost, kterak mohou příznivci vyšších zdvihů nerušeně porovnat svůj um za řídítky.

Jedem? Jedem!

Podobně rychlé rozhodnutí stačilo k tomu, abych si jedno nedělní ráno notně přivstal, naskládal kolo a všechny potřebné věci do auta a vydal se na dlouhou cestu do Jeseníků. Cestou nabírám spoluzávodníka Kubu (aby těch Kubů nebylo v autě málo) a jeho přítelkyni Pavlu, vrchní fotografku zájezdu, a společně hltáme kilometry v tom nejlínějším z korejských vozů. Když se dokodrcáme na trošku podivně vyhlížející náměstíčko v Koutech, jde všechno ráz na ráz – dvě hodinky do startu, zmatené hledání registračního místa, registrace, permice na lanovku, oblékat, šup do chráničů a rychle na kopec, musíme si přece krapet najet trať.

Levá pět, horizont, bacha tahle kope…

Pro závodníky byly přichystány čtyři rychlostní zkoušky, jež skrz na skrz protínaly čtveřici zavedených tratí bikeparku. První dvojička nabízela povětšinou sjezdové pasáže plné klopenek, větších či menších skoků a hlavně haldu vybržděných terénních schodů, druhá dvojice přidala i nějaký ten kratší výjezd či traverz. Nikomu nevadilo, že traily nebyly v dokonalé kondici, neboť jsou stále ve fázi dostavby. Dopravu na start jednotlivých erzet ulehčovala lanovka, a tak nezbylo nic jiného, než se z Medvědí hory (1100 m.n.m.) vrhnout střemhlav vstříc zážitkům. Bez zajímavosti není ani to, že enduro jezdci absolvovali část závodu po trati, kde se bude v srpnu bojovat o mistrovské tituly ve sjezdu.

Mistr na startu

V rámci seznámení se s tratí jsme vítězoslavně stihli projet kompletní první erzetu, nebo jsme si to alespoň mysleli. Obavy z jízdy na oči zažehnáme lovem informací od ochotných spolubojovníků a pomalu se chystáme na start. Po půlminutových intervalech se u startovní brány střídají jména profesionálních sjezdařů, fourcrossařů či cross-country jezdců s méně známými amatérskými milovníky stejných disciplín. Z mnohých zmiňme úřadujícího mistra světa Michala Prokopa, Pavla Čepa, Radima Kořínka, bratry Charvátovy a samozřejmě pana „domácího“ Roba Trnku. Startovní pole celkově čítalo na šest desítek závodníků včetně jedné bikerky.

Start za deset…pět…můžeš

Šlapu do pedálů, startovní shon nechávám kdesi v prachu za sebou a odhodlaně se pouštím do první erzety, pozor, tu mám totiž najetou. Když ale v polovině tratí stojím na brzdách a mlíko vyznačující trať mě tlačí kdesi pod bradou, říkám si, že je něco špatně. Samozřejmě, ostrá varianta trati vedla úplně jinudy, a tak nezbývá než po zbytek odpoledne spoléhat na oči. Trable neustávají a o pár metrů dále vypovídají poslušnost brzdy. Za sprchy sobě adresovaných nadávek doufám v méně strmý terén a v okolním porostu hledám dřevinu, která zastaví můj dopředný pohyb. S pákou brzd nalepenou na gripech pokračuji celý závod a v duchu se usmívám nad hláškou, ve které vyhrává ten, kdo nebrzdí. Když na začátku šlapavé třetí erzety ztrácím řetěz, definitivně se smiřuji s umístěním na chvostu výsledkové listiny. Reputaci naší výpravy zachraňuje Kuba, sice ve druhé části trhá řetěz a ve třetí se mírně ztrácí, i tak zalétl na pohodu zhruba v polovině pole.

Letecký den pro sjezdaře

Už před startem si i vlekaři na dolní stanici lanovky šuškali, že zdejší rozbitá trať bude sedět především sjezdařům. Předpoklady potvrdil vítězný Pavel Čep, když ovládl tři ze čtyř erzet a dosáhl výsledného času 32:08. Díky vyrovnaným výsledkům skončil druhý Matěj Charvát, který sedlal nečekaně devětadvacítku, bronz vyválčil Michal Prokop a nepopulární brambory zbyly jen o pár vteřin na Jiřího Fikejze.

Čas vysvědčení

Po poněkud skromnějším vyhlášení vítězů a koupačce v místní říčce se opět skládáme do auta a vyrážíme k domovu. Táhlé moravské kopce poskytly, mimo vyrovnaných soubojů s po strop naloženými kamiony, dostatek času pro utřídění myšlenek. Nespornou pochvalu zaslouží zajímavá trať, která nenechala nic zadarmo, a ostatně i celé prostředí a zázemí Bikeparku Kouty. Zařazení enduro závodu pod křídla ověřené série Kolo Pro Život zase zajistilo bezproblémový průběh, doufejme proto, že se tato spolupráce bude jen prohlubovat a v budoucnu se dočkáme řady dalších závodů. Nepotěšil snad jen mírně komornější ráz, co se jezdecké a divácké účasti týče, a občasné nejasnosti ve značení jednotlivých erzet. Drobné vady na kráse hravě vyváží královské poježdění a vědomí, že se to na české enduro scéně začíná opravdu hýbat.

Foto – Pavla Králová
(www.flickr.com/photos/pavlakralova & www.flickr.com/photos/suchasummerkid)