IBIS Mojo SL – TEST

Jsou to roky, co jsem na výstavách opakovaně procházel stánek americké značky Ibis, zkoumal jejich kola a v duchu si představoval, jak „to“ asi celé musí krásně fungovat. Doufal jsem, že se mi někdy jeden z těch karbonových krasavců dostane do ruky a teď jsem se konečně dočkal! Díky pánům z 9395bikes shopu!

Postavený ze zbytků…

„Hele, mám tu teď jedno Mojo SL na kterém by ses mohl povozit, ale je na něm řada starších dílů, takže bych byl radši, kdyby se pořádný test udělal, až budeme mít postavené něco na novém rámu Mojo SL-R případně ostřejší Mojo HD,“ zněla reakce Dlouhána, jednoho z majitelů 9395bikes shopu. „Starší komponenty, co to asi bude?“ proběhlo mi hlavou. „No, hlavně, že budu moct konečně okusit Ibis a DW-Link!“ Domluvil jsem si tedy s Dlouhánem schůzku a ve smluvený den zazvonil u dveří jejich obchůdku plného samých libovek a skvostů.

SL = Super Light

Vitrínka Tune choulí jakoby nic v rohu, tu a tam se povalují „trapně“ lehké hliníko-keramické kazety a kotouče Ceradure, na parepetu jsou „pohozena“ řídítka a sedlovky Shmolke, co váží sotva tolik, co pár pírek… A potom je tu kolekce rámů Ibis rozvěšených hezky na zdi, jako nějaké klenoty! Jsou to klenoty moderní bikové technologie! S Dlouhánem jsem si dal kafe, pokecali jsme o životě, kolech, Ibisu atd. Potom konečně přivezl tu nádheru, co mi má na pár dní bude říkat „Kámo“! Černý Ibis Mojo SL (jakože Super Light), postavený na kolech Tune/NoTubes, osazený díly Thomson a řídítky Schmolke, s brzdami Hope Tech X2, s karbonovým tlumičem DT Swiss bez nápisů a radikální německou vidlicí German:A. Jo, takhle to vypadá, když se kolo postaví ze zbytků, co se povalovali v dílně… Hmmm, asi ne v té mojí!

Školení na němce

Ve výsledku to celé hodilo 10,8 kg ve velikosti „M“ (17“) bez pedálů. Na Bike se zdvihem 140 mm postavený „ze zbytků“ to není špatné, co říkáte? Ochotně jsem se nechal poučit, co se kde a jak na vidli German:A Xcite nastavuje, tenhle kousek jsem ještě v rukou neměl, žádná jiná partie nevyžadovala speciální výklad, pak už jsem jen kolo zvedl na malíčku a odnesl ho do auta. On tam tedy skoro doplachtil sám…

Počkáme si na lepší počasí!

Na další den, kdy jsem měl v plánu svou absolutně první vyjížďku na Ibisu, jsem se hoooodně těšil. Období ocelově šedé oblohy vystřídalo vlídnější modré nebe, teploty se zhouply dolů k nule a dokonce napadla i trocha sněhu. „Jo, dnes to bude parádní svezení!“ Cestou do terénu jsem se sice nedokázal vyhnout několika mokřejším cákavým místům, v lese to ale bylo o dost lepší a dokonce tam zůstala i trocha sněhu. Hezky to křupalo, moc to neklouzalo, takže se dalo kolu na notoricky známých trailech hezky zatápět. Juchůůů!

Podpora na 100% pro tvoje nohy

K tomu, abych Ibise rozhoupal k vyššímu tempu, nebylo potřeba moc síly. Stačilo jí až trapně málo. Šlápneš, jedeš, šlápneš, jedeš! „Tak co řešíš?“ „Já nic, jen že jsem si dnes chtěl střihnout trochu klidnější tempo a už se zase ženu lesem jak Tatranská Strela s jazykem na vestě.“ Vážně, Mojo SL jede krásně zlehka, jak by také ne při své muší váze. Rám je krásně kompaktní, kola se odvalují jakoby nic a zadní stavba… Náramně stabilní, ať tam naskládáš kterýkoliv ze třech převodníků, ať sedíš v sedle nebo dupeš ve stoje – podpora na 100% z všech okolností!

Nechci to vypínat, já se chci houpat!

Že bych měl zkusit ještě páčku blokace na tlumiči! Proč? OK, zkusil jsem jí, aby se neřeklo, ale karbonový váleček DT Swiss pak dost nepříjemně ztuhl, zatímco já se chtěl houpat! Ano houpat. Stabilita a jistota záběru je věc jedna, aktivita a vnímavost zadní stavby zase druhá. Ibis a jeho DW-Link je stabilní vždy, když to potřebujete, jinak vás ale ochotně zahrne hromadou komfortu a aktivity a vy si jen tak plujete terénem, jakoby tam ani žádný nebyl.

DT Swiss v jiném světle

Obecně do projevu zadní stavby vždy výrazně promlouvá zvolený tlumič a jeho tovární nastavení. Proti tomu, že jsem měl dřív pocit, jakoby všechny jednotky od DT Swiss měly hodně sportovní (rozuměj tuhý, nekomfortní) projev, zde přítomný kousek byl nadmíru akční. Nejspíš za to vděčí své neskromné vestavné délce a tedy i menšímu kompresnímu poměru, většímu objemu a delšímu faktickému kroku. Ať je to jak chce, zadní tavba Ibisu chodí luxusně sametově. Je aktivní a vnímavá od samotného počátku až do konce svého rozsahu. Naprosto fantasticky třeba pomáhá s přítlakem zadního kola v technických výjezdech. „Byl tam vůbec nějaký kořen nebo se mi to jen zdálo?“

Kořeny a šutry mažu! Už je neřeš. Tvůj Ibis!

Hodně se mi líbilo a hodně jsem si také užíval, jak DW-Link krásně funguje třeba na zmrzlých a od koní rozdupaných lesních a polních cestách. V takových podmínkách není třeba nic řešit, prostě jen sedíte a šlapete. Tam dole, se to o všechny nerovnosti postará samo. A stejné je to i ve sjezdech a rozbitých pasážích obecně. Mám jednu takovou oblíbenou sekci, kde se stezka vlní a padá s lehkým sklonem dolů mezi stromy, přitom je posetá řadou vyčnívajících a místy i dost ostrých kamenů. S Ibisem to bylo na tomhle místě úplná pohádka. Skoro, jakoby tam žádné kameny nebyly. Nebo takhle, byly tam, věděl jsem o nich, ale naopak jsem vnímal, jak je zadní stavba parádně žehlí a zamazává do země.

Ibis si tě srovná

Ódu na odpružení DW-Link na Ibisu bych rád zakončil ještě jedním poznatkem. Tento systém, s takto vnímavým a ničím nebrzděným tlumičem, je poměrně senzitivní na pohyby těžiště. Co to znamená? Nic nepříjemného. Jen fakt, že když budete při šlapání na sedle skákat, kolo pěkně rozhoupete… Ale to se nejspíš nestane, Ibis si vás srovná do náležité formy. Spíš jsem chtěl poukázat na fakt, že se zadní stavba ráda zhoupne na příčných nerovnostech, různých terénních vlnách a boulích, stejně jako aktivně reaguje na odstředivou sílu při průjezdu zatáčkou.

Oblouček jak od kružítka

Trochu jsem se nechal unést odbornou terminologií, každopádně jsem měl na mysli, že se Ibis při vyšší rychlosti a výraznějším náklonu v zatáčce krapet zhoupne (ponoří). To je ale projev, kterému nejspíš, podobně jako já, po chvilce přijdete na chuť, než že by vás měl dlouhodobě otravoval. Díky tomu se Mojo SL do zatáček a klopenek tak nějak samo hezky poskládá a krásně vykrouží oblouček jako podle kružítka. To je další věc, která mě na Ibisu Mojo SL hodně bavila.

Esence radosti

Mojo SL je vůbec poměrně stabilní, přitom však díky své kompaktnosti a nízké hmotnosti svižné a obratné kolo. Krouhat zatáčku jednu za druhou, tu si poskočit, támhle přizvednout přední kolo a lupnout si malý přírodní dropíček… Prostě esence radosti z jízdy v uhlazeném luxusním balení. Už chybí jen mašle navrch.

Tuhost jaká se jen tak nevidí!

Než se nad tím kolem rozteču jako kostka másla v hrnečku na plotně, musím se ještě zastavit u nezvyklé vidlice German:A. Xcite (opět starší „výběhový“ model). Vypadá možná trochu atleticky, ale je tvrdá jako skála! Poměrně bytelný spojovací můstek, který není ani vpředu, ani vzadu ale hezky ve středu, pevná osa a bůhví co ještě má za následek, že takhle pevnou vidlici obdobných parametrů jsem už dlouho v ruce neměl! Fox a RockShox, kde ti jsou? A co víc, taky krásně chodí! Zadek Ibisu byl, pravda, o fous citlivější, ale německá vidlice rozhodně není žádná necita a svou misi plní svědomitě. V těžším terénu navíc oceníte její maximální tuhost, kdy stačí jen držet řídítka, a přední kolo si to krouhá hezky rovně kámen nekámen, kořen nekořen. Tužší mrazy, které přišly o pár dní později, její citlivost poněkud zmrazili, ale to by se stalo u jiných značek také, ne-li i o poznání dřív.

Pro přivolání výtahu zmáčkni čudlík

Navíc se vám ještě otevírají možnosti, jak si s ní můžete pohrát a odladit si jí k obrazu svému. Lze upravit tlak v komoře tlačící na olejový tlumící systém (úprava citlivosti) nebo si hrát klasicky s tlakem vzduchu. Pravá noha, z pohledu jezdce, ukrývá dvoukomorový vzduchový systém, kde lze přepouštěním tlaku mezi pozitivní a negativní komorou libovolně měnit zdvih od nuly do 100%. K tomu zde může byt i páčka na řídítkách, jinak ale stačí po změně tlaku zmáčknout malý čulík zespodu pravé nohy, aby se vyrovnal tlak v obou komorách.

Ibis Mojo SL – závěr

Občas, když se člověk na něco dlouho těší, nemusí být realita až tak růžová jako původní sny. To ale v tomto případě neplatí! Ibis Mojo SL mi dokázal svou výjimečnost, realita přitom předčila skoro všechna moje očekávání. Pokud bych použil rétoriku německých magazínů, pak bych vše shrnul takto: Ibis Mojo SL letí do kopce jako nabroušená závodní XC raketa, po rozbitých cestách plujete ladně jako Elvisův Cadillac po Route 66 a z kopce vám dá ochutnat, jak moc aktivních může být 140mm zdvihu! Prostě nádhera. Jediné, co bych tomuto kolu snad mohl vytknou je jeho, na můj vkus, až příliš nízká hmotnost! Tenhle pocit už jsem párkrát zažil – více hmoty pod rukama a nohama mi obvykle poskytuje v těžším terénu vyšší pocit jistoty. Věřím ale, že bych časem tento psychický blok dokázal v sedle Ibisu odbourat!

*Ibise Mojo SL jsme měli půjčený od pánů z 9395bikes.com
**Bližší info o tomto a dlaších kolech Ibis najdetena mezinárodních stránkách ibiscycles.com

Foto: Ondra Kinkor (jízda) | Štěpán Hájíček (detaily)

[Ukázat prezentaci]

◄ 1 2

Zpět na začátek