Finale Ligure – můj první tréninkový kemp!

Finale Ligure - reportážJiž několik let jsem na internetu sledoval videa a fotky profesionálů a amatérů, jak trénují a zlepšují si svou techniku jízdy v zimních měsících na severu Itálie. Vždycky mě lákalo se tam podívat a zajezdit si hezky v teple, v době, kdy doma je ještě mrzko.

Taky jsem chtěl překonat sám sebe, ale sjezd jsem ještě nejezdil a neodvažoval jsem se přidat mezi sjezdaře. Předminulý rok jsem si ale pořídil svůj první sjezdový speciál, a když bylo v lednu dobré počasí, tak jsem sjezďáka i několikrát provětral v lese „za humny“. Tou dobou jsem se ale na trati ve Všenorech ještě necítil, moc mi to nešlo.

Několik dní na to jsem dostal nabídku od Matěje a kamarádů z Kursport.cz, navštívit bike lokalitu na severu Itálie – Finale Ligure. Byla to pro mě veliká příležitost jak prověřit nový stroj, tak i své dosavadní nezkušenosti s downhillem. Souhlasil jsem a hned začal balit a připravovat si věci jako je stan, spacák a vše, co k biketripu patří.

Den „D“

A bylo to tady. Den „D“ 5. března, kdy jsme všichni vyrazili na 1340 km dlouhou cestu směr středomořské pobřeží do městečka Finale Ligure. Cesta byla opravdu dlouhá a bylo nutné si jí zkrátit nějakou debatou, ale dodávka byla plná bikerů, takže se celou cestu nepovídalo o ničem jiném, než o kolech a veškerých problémech kolem nich. Minuli jsme Mnichov, Innsbruck, odbočku na Gardu, Breschii. Když jsme projížděli asi dvaceti tunely směřujících k moři, bylo nám jasné, že už jsme blízko cíle.

Nadechnout, nedýchat!

Pro zpestření jsme začali hrát hru, kdo vydrží nedýchat během jízdy skrz tunely. Tunely dlouhé 150-500 m nám nedělaly problém, ale ty, co měly okolo dvou kilometrů, to už byl místy oříšek. Teda zvlášť, když Milan začal uprostřed tunelu brzdit. To začal záchvat smíchu a nikdo už nemohl pokračovat. Kolem jedenácté hodiny večerní a po deseti hodinách jízdy jsme konečně byli na místě. Nebylo nic lepšího, než úspěšný dojezd oslavit u moře s pivkem v ruce. Ovšem bylo ještě nutné dojet asi 3 km do kempu. Postavit stan a konečně se uložit ke spánku.
Finale Ligure - report

Vysněné první ráno je tady a my už se těšíme do akce. Dnes je na plánu poznávací XC vyjížďka, pro seznámení s místem a okolím. Vyrazili jsme za velice teplého a slunného počasí do vesnice Orco. Za touto vesničkou na nás čekal první a velice dlouhý trail, který nás zavedl po skalkách a volných kamenech přes úsek, který byl ideální tak možná pro horolezce! Dále jsme pokračovali na Borgata Rocca, kde na nás čekal další trail, velice technický a náročný. Nebyla tu nouze ani o kamenité výšlapy, po kterých jsme se konečně dostali na místo zvané Bric dei Monti, ležící v nadmořské výšce 410 m.

Nekecat, baštit, kochat se!

Byl tam opravdu nádherný výhled, tak jsme si všichni po česku vytáhli svačiny a tiše se ládovali a kochali zároveň. Po odpočinku a dokončení hry „kdo se trefí z deseti metrů do dřevěného pahýlu kamenem“ jsme pokračovali v cestě po dalším dlouhém a nádherném trailu, vedoucím zkrz bývalé vodní koryto, kde Ondru potkal ošklivě vypadající pád, naštěstí bez zranění, a Myšáka chytil defekt předního kola. Výměna duše není nějak složitá a jindy by trvala jen několik minut, ale zradila nás pevná osa s 8mm ibusem, který nikdo nemohl najít. Vypadalo to, že Myšák bude muset jít s kolem pěšky až dolů do města a hledat pomoc. Ondra nakonec potřebný imbus našel v úkrytu pumpičky, kolo se opravilo a jelo se užívat dál až k asfaltové silnici, která byla spíše jen spojnicí mezi dalšími traily.
Finale Ligure - report

Z vrcholku Bric dei Crovi, na který se jede po tmavě červeném povrchu, vede skvělý úsek vhodný pro trénink. Celý asi 700metrový úsek plný klopenek, takže jsme se hodně vyřádili. Dále jsme pokračovali přes kemp Terra Rosa až k další části našeho poznávacího výletu, byla to náročná DH trať, kterou ve videu New World Disorder 10 jezdil Gee Atherton. Trať se mi moc líbila nejen kvůli povrchu a překážkám, ale také pro nádherný výhled na moře. Končila ve městečku Varigotti, ze kterého jsme jeli podél moře až do Finale Ligure a pak do kempu. Poslední úsek, pět kilometrů po silnici, nám dal docela zabrat, já osobně jsem měl opravdu dost, protože jsem si nevzal druhé kolo na XC jako ostatní, takže jsem celý 40 km dlouhý výlet absolvoval na FR/DH kole. Trailové pasáže jsem si ale náramně užil. Pak nezbývalo nic jiného, než se přesunout na rovinatější parcelu v kempu, postavit stan, nasbírat dříví na večerní oheň a udělat si po celodenním ježdění vysněnou večeři.
Finale Ligure - report

Den 2.

Druhý den ráno nás probudil silný vichr a zima, což nás přimělo udělat si opět oheň a uvažovat o změně místa, posunout se někam blíž ke všem tratím nebo alespoň k těm nejzajímavějším. Napadlo nás ubytovat se v kempu Terre Rosse, který leží mezi klopénkovou tratí a „Athertonovkou,“ jak jsme DH trati říkali. A vyrazili jsme. Cestou jsme se zastavili ve Freeride centru, abychom si koupili mapu místních trailů, ale marně, Ital nám jen řekl, že tady žádné traily nejsou nebo jsou tajné a mapy neexistují. Jedině, že by nás na ně vozil autem!?

Mapa je základ

Nezbývalo nám než odjet s nepořízenou od specialistů do obecného Infocentra. Kupodivu jsme zde pořídili skvělé mapy všech tratí v okolí. V kempu jsme se zabydleli, oblékli a vyrazili prověřit zatáčkovou trať. Nádherný pojezd. Počasí přálo, sluníčko a 17° C, proto jsme se odpoledne vydali prozkoumat trať, kterou jsme viděli v bike videu s Gee Athertonem. Uff, to bylo pro mě hodně náročné, radši jsem několik skoků vynechal, protože jsem se ještě na ně necítil. Byl jsem rád, že jsem dal úseky s volnými kameny a zrádnou šotolinou. Trať nás zavedla přes koryto vyschlého potoka a rozbitou dlážděnou cestu k místní kapličce až do úzkých uliček městečka Varigotti, ze kterého jsme se vydali po asfaltce do Finale Ligure, kde na nás čekal odvoz, jelikož již slunce zapadalo za obzor.
Finale Ligure - report

Dej si radši pizzu!

Po několika dnech jezdění a trénování jsme se vydali na prohlídku města Savona, abychom poznali okolí a odpočinuli si. Zaparkovali jsme hned v centru města u slavné pevnosti Priamar, která pochází z 16. století. Sídliilo zde námořní vojsko. U pevnosti byla expozice soch a Myšáka zaujala jedna z nich, a to Gorila. Hned se za ní rozběhl. Pak se na nás zlobil, že jsme ho vyfotili. Prošli jsme si centrum města a ochutnali nejlepší zmrzlinu, každý si dal samozřejmě dvě velké porce. Cestou zpět jsme si došli ještě na večeři do ověřené pizzerie s krásným výhledem na moře. Vtipné bylo, když si Milan chtěl dát salát, ovšem z italsky psaného jídelníčku si omylem vybral hranolky! Sama servírka se divila, proč si dal jenom hranolky, dokonce bez kečupu a tatarky. No, z toho plyne poučení, když jsi v Itálii, dej si pizzu a ne salát!
Finale Ligure - report

Den za dnem se ochlazovalo, to ale nikomu to nevadilo. Jezdilo se stále především na Athertonovce, přičemž ve středu to bylo obzvlášť suprové. Milanův táta nás vyvážel z Varigotti dodávkou, a tak jsme trať sjeli asi pětkrát. Po několika dnech našeho řádění už byla poněkud rozměklá a plná šotoliny, ale pořád se jezdilo dobře. Už jsem si dával i nějaké ty skoky a měl jsem z toho radost. Ale také jsem byl několikrát nucen vystoupit z kola jen kvůli své blbosti, když jsem si třeba zmáčknul přední brzdu. Mateo se taky pořádně zlepšil, dával skoky a klopky bez problémů a hodně si liboval. O borcích jako jsou Ondra Fiala a Milan Myšík nemluvím, ti to lítali už od prvních dní.

Jak jsem potkal budoucího mistra světa

Na „naší“ trati jsme se střetávali, či spíše unikali před jezdci, kteří se řítili dolů společně s Danny Hartem, juniorským vítězem světového poháru (ten samý kluk, co pak získal titul Mistra světa v DH 2012). Bylo zajímavé je pozorovat, jak se s tratí perou, neperou. Zabydleli se v kempu společně s lidmi ze Sramu a Rockshoxu, kteří zde testovali modely tlumičů a vidlic pro rok 2012 a možná i 2013. Kdo ví?
Finale Ligure - report

Camp racing

Ve čtvrtek jsme s Mateem po dopoledním ježdění zatáček a projetí nové trasy relaxovali, ale dlouho nám odpočinkový mód nevydržel. V kempu jsme si postavili Camp Racing Trail, který vedl od našeho stanu, přes verandu, kde byla umývárna, skok, několik zatáček a dokonce i přes rockgarden. Oba dva jsme začali dráhu testovat a stanovili jsme tak traťový rekord. Odpoledne, kdy jsme v kempu byli všichni, jsme uspořádali závody. Bylo to napínavé, pořád jsme se střídali ve vedení. Nakonec vyhrál Myšák před Ondrou a zbytkem naší skupiny. Za odměnu dostal věnec v podobě nevím čeho.

Déšť tě pošle do vzduchu!

Asi nejlepší bikování bylo v pátek po nočním dešti, kdy se trať celkově zpevnila a já si na závěr celého týdne ve Finale Ligure konečně naskákal většinu skoků. Hurááá!
Finale Ligure - report

Bohužel přišla sobota a my jsme se museli zabalit a vyrazit zpět domů. Cestou jsme se ještě zastavili v Janově a koukli na přístav, odkud kdysi odplouval Kryštof Kolumbus, když pak místo Indie narazil na Ameriku. V přístavu bylo mnoho zaoceánských parníků a také jedna replika staré plachetnice z Tunisu. Pak už jsme vyrazili směr Praha. Byl to opravdu pěkný týden na skvělém místě a se skvělou partou. Letos se na stejné místo a ve zhruba stejném termínu vracíme. Nebereme to lakomě jako čistě soukromý výlet, ale naopak jako otevřený zájezd.

Chcete se přidat? Již brzy spustíme možnost přihlášení. Případně napište na mail ondra(at)bikeandride.cz a já vám rád sdělím podrobnější informace.

Ondra Kinkor

Foto: Ondra Kinkor

Zpět na začátek

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky