Mondraker Foxy – druhý názor – Štěpán Hájíček

Mondraker Foxy TESTJe to vskutku nevšední stroj, ať již hovoříme o jeho vzhledu, zajímavě řešeném odpružení nebo funkci v terénu. Jako zapálený technokrat mám rád sofistikovaná řešení zadního zavěšení, která díky využití běžných mechanických pravidel a zákonů zvládnou nahradit složité olejové systémy uvnitř tlumičů s tisícem páček a koleček. Ostatně Mondraker Foxy, v jehož sedle jsem strávil jedno příjemné odpoledne, pouze potvrdil moje přesvědčení…

…totiž, že když se dobře udělá systém využívající principu plovoucího čepu (VPP, Maestro, DW Link a mnohé další), tak zkrátka musí fungovat. A musí fungovat dobře! Možností, jak zkombinovat různé délky a úhly ramének, na nichž všechny tyto systémy stojí, je skoro neomezené množství. Tím se lze snadno vyhnout patentovému křížení a všichni jsou ve výsledku spokojení. Každá značka má svůj systém a většina z nich pracuje tak, jak má.

Zpět k samotnému Mondarkeru. Jeho specialitou je plovoucí uchycení tlumiče mezi oběma vahadly (rameny). Jeho spodní oko není napevno spojeno s rámem, ale jelikož se nachází na dolním raménku, tak se v průběhu zdvihu pohybuje. Tlumič je proto stlačován z obou stran. Ostatně toto je dobře vidět v připojené animaci.
*Zahýbejte si černou tečkou na stupnici vpravo, ať vidíte jak ZERO systém funguje…

ZERO v praxi – zabere i přitlačí

Co to vše znamená v praxi? Vzhledem k tomu, že je spodní raménko skloněno od středu směrem dolů, tah řetězu působí proti pohybu zadní stavby a šlapání proto neutralizuje její nežádoucí pohyby. Při silovém záběru je znát, že se zadní stavba skutečně nehýbe a je navíc příkladně stabilní. Zároveň je zde ale vzájemné působení sil spočítáno natolik dobře, že náraz překážky na zadní kolo překoná sílu řetězu a odpružení nerovnost zpracuje. Ve strmých výjezdech se proto nejenže neztrácí energie při šlapání, navíc zadní kolo příkladně kopíruje terén a pomáhá tak s dostatečným přítlakem, tolik potřebným v rozbitých sekcích.
Mondraker-Foxy-TEST-10

Je lepší uhnout

Zmiňovaný sklon spodního raménka má rovněž za následek, že se zadní stavba posouvá v průběhu zdvihu částečně dozadu – uhýbá tak nerovnostem. Hodně zajímavý a ne zcela běžný byl proto projev odpružení ZERO v terénu. Z kraje působí zadní stavba poměrně stabilním dojmem, nemá tendenci se zbytečně nořit do zdvihu. S rostoucí velikostí překážek ale patrně roste i její aktivita. Ještě aby tomu tak nebylo u kola této zdvihové kategorie…

A zase ta žvýkačka

Do projevu odpružení pochopitelně hodně promlouvá také tlumič. Zde byl základní RockShox Ario RL. Je otázkou, jak velký vliv měl na projev zadní stavby, musím ale přiznat, že její funkce občas připomínala pomalu se natahující žvýkačku. Někdy totiž, jakoby se zadní kolo na pikosekundu na kameni nebo kořeni zastavilo a počkalo, až tlumič povolí, teprve poté se převalilo. Byl to zajímavý pocit a určitě ne jednoznačně špatný. Jen bych si na to asi potřeboval chvíli zvyknout.

Do boje naplno!

Každopádně, dle dojmů z pozice jezdce a navíc dle kontroly kroužku na tlumiči, bylo jasně patrné, že zadní stavba pracuje v náročném terénu skutečně aktivně a naplno! Nebojí se využít drtivou většinu své kapacity v místech, kde je tomu třeba. Projev celého kola byl proto vyrovnaný, jelikož i vidlice Fox prokázala, že se opravdového terénu rozhodně nebojí.

Další vydařené VPP

Jednoduše shrnuto, Mondraker a jeho Zero systém je další opravu vydařenou variací na téma virtuálního čepu, kterou jsem měl tu možnost vyzkoušet na vlastní kůži. A za to jsem velice rád.

FOTO: Ondra Kinkor

Líbí se vám článek? Podpořte nás na vaší sociální síti. Díky