Specialized Tarmac SL4 Pro 2012 – TEST

Už si skoro ani nepamatuju, kdy jsem na sobě naposled měl elasťáky! Každopádně když přišla nabídka vyzkoušet si zcela nový (2012) Specialized Tarmac SL4, nešlo jinak. Volné kalhoty letěly do kouta a z útrob šatní skříně jsem vytáhl slizáky a upnutý dres.

Veletrh Eurobike je již za námi, což krom jiného znamená, že novinky 2012 jsou již plně odhaleny. A řada z nich dokonce i vybalená z krabice a připravená k prvním zkušebním jízdám. Tak to bylo i s SL4. Tedy čtvrtou generací vrcholné závodní silnice z řad amerického Specializedu. Stroje, na kterém již letos stačil Alberto Contador vyhrát Giro d’Italia. Kdo se toliko v silniční nabídce „ostrého S“ neorientuje, připomenu, že Tarmac představuje top závodní linii, pak je tu ještě Roubaix, které je stavěné na dlouhé tratě a dlouhé závody, proto je více zaměřené na komfort a k tomu ještě letos přibila novinka Venge. „Více než jen aerodynamické kolo“, jak říká propagační slogan.

Jiná písnička

Ač se pokaždé zdá, že na kolech jako byly Tarmac SL, poté SL2, SL3 není moc co dál vylepšovat, tak inženýři vždy ještě něco vymyslí a posunou vlastnosti celého stroje kupředu. Já osobně jsem naposled z této rodinky sedlal Tarmac SL2, jestli si dobře pamatuju. To byla neskutečná raketa, která byla zatraceně rychlá, tuhá, ale také tvrdá. Nic na české rozbité silnice. Štěstí, že jsem se tenkrát na tomto kole proháněl po Německu… Proti tomu novinka SL4, to je zcela jiná písnička.

Dotknout se konečky prstů

Když se podíváme na pár detailů, vylepšení a technických lahůdek, tak jako první musím jednoznačně zmínit novou kónickou hlavovou trubku King Cobra a její specifické napojení na zbytek rámu. V první řadě Specialized, ve snaze uspořit hmotnost, snížil průměr spodního ložiska z 1/2“ na 1 3/8“. Aby nedošlo k poklesu tuhosti, rozšířil spodní i horní trubku. A teď jsme konečně u toho, při pohledu z pozice jezdce mě totiž okamžitě do očí bacilo masivní napojení horní trubky na hlavovou. Vrchní roura se vepředu výrazně rozšiřuje, až hlavu samotnou obchází ze stran. Zážitkem je rovněž snaha obejmout spodní trubku prsty v její nejpřednější části. Někomu se to možná povede, já měl co dělat, aby se konečky prstů navzájem dotkly alespoň zlehka.

Rozkroč se ze široka

Paradoxně proti tomuto vypadá z vrchu zmenšené spodní ložisko relativně titěrné. Pak na něj ale zase navazuje dostatečně muskulaturní vidlice. Zajímají vás další nevšední detaily? Aby toho nebylo moc… Masivní oblast okolo středu – OK – na to jsme si už zvykly, stejně tak bych nepovažoval za nic super výjimečného směrem dolu se rozšiřující sedlovou trubku. Zajímavé jsou ale rozhodně vzpěry, které se nenapojují přímo na sedlovou trubku, ale jakoby se jí snažili obejít z boku. Za povšimnutí stojí také fakt, že jsou vzpěry nápadně zeširoka rozkročené. Nebojte, není to úprava pro bikové drapáky, nebo cyklokrosové galusky, ale prostě jen další prvek podporující tuhost rámu.

Nejen na efekt

A pak tu jsou ještě macaté nohy zadní vidlice, drobné karbonové patky a pozor! Také lanka vedená vnitřkem rámu. Přičemž třeba ten, co ovládá přehazovačku, mizí hned za hlavou a vykukuje až u patky. Efektní a efektivní. Urytá lanka jistě budou lépe odolávat špíně za mokra, navíc takhle na kole nic necinká, vše je elegantní a uhlazené. Ostatně křivky tohoto karbonového krasavce jsou vskutku svůdné. Stačí přejet okem po rámu…

Představec na čtyři způsoby

Ok, předstartovní prohlídka je u konce. Jedem do akce! Jako rozmazlený biker jsem si po první porci svižných kilometrů radši otočil představec nahoru. Kdybych nebyl líný, tak bych si mohl ještě pohrát se skosenou vložkou a ladit detailně jeho sklon. Celkově toto řešení nabízí čtyři pozice sklonu, takže ladiči si budou mít s čím hrát. Mě ale otočená pozice vyhovovala, takže jsem proč něco dál měnit? V mém „bikovém“ SET-UPu bylo tohle kolečko tak akorát dlouhé, abych se cítil jako správný závoďák, přitom mě druhý den nebolelo za krkem. Byl jsem až překvapený, jak rychle mi tohle kolo sedlo. Výška sedla, trošku poladit natočení řídítek, když už byla jednou povolená, a jede se.

Namydlený blesk

Otázka, jak tohle kolo jelo, mi přijde skoro zbytečná. Jelo jako NAMYDLENÝ BLESK. Ne, vážně, byla to opravdu parádní rychlost, co jsem v sedle Tarmacu SL4 zažíval s každým šlápnutím. Zprvu jsem ale třeba měl pocit, že hodně svižné je také ovládání. Reakce na pohyby řídítek se dostaví opravdu okamžitě. Stačilo ale něco více společně najetých kilometrů a už jsem začal rozkrývat, že ze své podstaty je tenhle závodní Spešl docela stabilní, vlastně i dost klidný a vyrovnaný. Parádně se chová v zatáčkách, jelikož ochotně řeže oblouk, který mu vyberete. Přitom postačí opravdu malinko a už házíte koleno na druhou stranu, bleskově uhýbáte kanálu nebo jen na poslední chvíli chytáte málem přehlédnutou odbočku.

Kalifornie není Německo

S popisovanou jistou a klidem také přímo souvisí ještě jedna vlastnost, kterou je komfort. Ano, závodní kolo může být pohodlné! Tarmac SL4 mě o tom rozhodně přesvědčil. Kočičí hlavy jsou extrém, na nich to skáče dost, ale hrubší asfalt, sem tam nějaká ta díra nebo výmol. Však znáte české silnice! S Tarmacem je to docela pohoda. Žádné extra tvrdé nárazy, vše je hezky utlumené. Navíc stejnou měrou vepředu i vzadu. I tady vládně naprostá harmonie. Co si tak pamatuju, tak v Kalifornii okolo Morgan Hill (zde sídlí Specialized) taky nejsou silnice hlaďoučké jako v Německu, spíš místy vypadají jako u nás, takže kluci americký vědí proč myslet na pohodlí… už jen sami kvůli sobě.

Parádní koktejl

Pohodlí a rychlost ruku v ruce = parádní koktejl. Je až neskutečné, jak takhle lehké a tuhé kolo nutí a nabádá svého jezdce vydat ze sebe vše. Jeden den s párem šílených silničářů o tom nebyl čas přemýšlet, den následující při osamocené pouti českou krajinou jsem to cítil vskutku výrazně. Několikrát se mi stalo, že jsem třeba v půlce kopce měl pocit, že už mi nohy moc netáhnou. Jak se ale blížil vrchol, jakoby se něco zlomilo, únava se začala vytrácet, tempo a chuť zrychlovat narůstala. Místo toho, aby si člověk na horizontu trochu odfrknul, tak jsem obvykle radši znovu zabral a užil si tu rychlost lehkost. Krása!

Stín sotva patrný

Jediné dvě negativní drobnosti, co by mohli trochu kazit ten profesionální pocit, měla na svědomí kola a řídítka. Neberte to jako zásadní kritiku oněch dílů, stále se jedná o high-end produkty, ale když je rámový základ natolik tuhý, pak se každý jen o trochu slabší díl o to více projeví. Při jízdě ve stoje jsem prostě trochu cítil poddajnost hliníkových oblouků a i kola působila, že se radši nechávají roztáčet frekvenčním šlapáním než výbušným bušením do pedálů. Ale znovu připomínám, tady jsme v Pro kategorii, takže rozhodně nedržíte v rukou mladý březový proutek a nešlapete do roztočeného želé.

Cvak a cvak-cvak

A ještě na okraj. SRAM Red! Už dřív jsem si stěžoval na trochu výraznější okraj. V místě, kde navazuje pryž těla páky na řídítka je prostě takový menší schůdek. Po čase jsem na něj ale úplně zapomněl. Takže nic až tak hrozného. Hlavní je, jak to řadí! Jedna páčka, cvak dolů, ta samá páčka cvak-cvak nahoru. Parádní, přesné a jisté s efektní kovovou odezvou. To je proč mám rád Sram jak v terénu, tak již i na silnici.

Tarmac SL4 = Silný, Lehký, Čtverák

U jelenů se počtem rozvětvení paroží hodnotí stáří, zkušenosti a dominance vybraného jedince v rámci skupiny (páni myslivci, jestli se pletu, tak mě opravte…). U Tarmacu označuje číslovka za zkratkou SL v přeneseném smyslu to samé. SL4 je tedy takový čtverák, ve světě silničním již zkušený a protřelý bojovník, kterého jen tak něco nezaskočí. I jen ta krátká zkušenost s ním byla krásná a výjimečná. Je znát, že pánové ze Specialized zase udělali kus práce. Asi by bylo snazší udělat kolo, které bude extra tuhé a extra lehké, ale také tvrdé jako kámen nebo naopak neskutečně křehké. Kdo by ale na něm, zejména u nás, chtěl jezdit? Naštěstí Specialized Tarmac SL4 vyznává jiné hodnoty než je nesmlouvavá anorexie. Přitom hmotnost pod sedm kilo (6,88 Kg, vel. 54 cm – M) ve verzi Pro s cenovkou 107 990 Kč nezní vůbec špatně. Co říkáte?

*Bližší specifikace, stejně jako geometrii a další potřebné informace o tomto kole najdete na stránkách www.specialized.cz

FOTO: Štěpán Hájíček
*Jelikož jsem měl půjčený tento luxusní stroj jen na pár dní, nebyl čas zorganizovat klasické plnohodnotné foto-session. Nezbylo mi nic jiného, než si trochu pohrát se samospouští s dálkovým odpalováním. Jízdní fotky jsou proto trochu specifické… Díky za pochopení

[Ukázat prezentaci]

1 2 ►

Zpět na začátek