King of Špičák – Králem za každého počasí
První červencový víkend se v šumavském bik-parku Špičák a jeho okolí konal dvoudenní závod o nadvládu nad stejnojmennou horou King of Špičájk. Skutečným Špičáckým králem se mohl stát pouze ten, kdo objel sobotní cross-country a nedělní sjezd, přitom si vystačil s jediným kolem!
Účastníci si ovšem mohli vybrat také schůdnější variantu, tedy absolvovat celou soutěž na dvou různých kolech. Sobotní závod na XC raketě a nedělní na sjezdové motorce. Šlo by to asi i obráceně… což by možná stálo za uvážení pro příští ročník!? Každopádně tahle akce slibovala nevšední zážitky, tak jsem dlouho neváhal a šel radši ládovat svoje dvě kola do auta.
Radši se půjdu zahřát
V sobotu brzo ráno jsem vyrazil z Prahy směr Železná Ruda, do startovního místa klání King of Špičák. S ohledem na kombinaci dvou značně odlišných disciplín mi bylo jasné, že to bude náročné, ale věřil jsem, že také zábavné a přínosné. Před desátou hodinou dopolední jsem dorazil do bike-parku a šel se zaregistrovat na oba závody. Bohužel počasí zrovna moc nepřálo. Obloha se brzy zatáhla a začalo slabě pršet. No a o nepříjemně nízké teplotě snad ani nemluvě. Do doby, než se malá hodinová ručička definitivně přiblížila k jedničce, tedy startu cross-country, jsem se snažil všelijak zahřát a taky si roztočit nohy. Závod se jel na pět okruhů, kdy každý měl zhruba 2 km.
Jeden tyčku, druhý pivko
Na start jsem se postavil za Tomáše Trunschku (Cafe Nannini) a všichni jsme netrpělivě, přitom i přes nepřízeň počasí s dostatečně dobrou náladou čekali na startovní výstřel. Někdo se před tím posilnil tyčinkou a jiný třeba pivem. Hned po průjezdu startovací bránou nás všechny čekal jeden z mnoha kopců. Dost jsem obdivoval kluky a holky co se rozhodly vyrazit na krátký, ale fyzicky a technicky náročný okruh na sjezdových speciálech. Okruh vedoucí bike-parkem po sjezdovkách vzhůru a po lávkách nově postaveného trailu Air&Stone dolů byl poznamenaný dešti z předchozích dnů a tak to na lávkách parádně klouzalo.
Tady se to láme…
Na poškozeném materiálu, jako byla ulomená velká placka, přehazovačka či dokonce klika, bylo vidět, co vše zde padlo počasí za oběť. Trať byla opravdu náročná a nikde jsem si neměl šanci ani na chvíli odpočinout. Celé závodní pole se hodně rychle roztrhalo, poté spolu jezdili jen malé skupinky. Mě se podařilo držet tempo s legendárním freeriderem a učitelem jízdy ze školy Simpleride, Richardem Gasperottim (Gaspi).
K zemi jen jednou
Přes všechny ty pády a zničený materiál panovala během sobotního závodu perfektní atmosféra, také díky tomu, že podél trati stálo nemálo diváků, kteří všechny účastníky hlasitě povzbuzovali. Nejvíce všem asi v hlavě utkvěla malá, přibližně šestiletá holčička křičící na jezdce „dávej, dávej – honéém…“. To bylo super, ale jelikož jsem toho jinak měl brzy až po krk, tak jsem se asi od půlky závodu nemohl dočkat cíle. Po čtyřiceti minutách jsem s radostí sesedl z biku a oddychl si. „Už to mám za sebou. Pouze jeden pád ve sjezdu, to je slušné skóre.“
Když mě brali o kolo…
Vítěznou trojici ve složení Tomáš Pešek (Remerx Cycling Team Kolín), Tomáš Trunschka a Luděk Šeller (ČS Specialized) jsem během celého dne viděl asi tak třikrát, zejména ve chvíli, kdy mě předjížděli o kolo a pak ještě v cíli. Je vidět, že to je prostě elita. Já jsem dokončil na 25. pozici, s čímž jsem plně spokojený.
Bahenní skafandr
Následující den, v neděli, jsem se probudil do „normálního“ šumavského počasí. Pršelo jako z konve a mě nezbývalo nic jiného než si obléknout nepromokavou kombinézu – bahenní skafandr. Až na pravé poledne byla naplánovaná první DH jízda a tak jsem do té doby měl čas si trať v klidu prohlédnout a projet. Závodilo se po lajně Black Friday, ze které se pak odbočilo do nové, náročné expert sekce plné kamení a kořenů. Peklo ovšem nastalo po přejezdu traverzu přes sjezdovku, kde bylo opravdu hluboké bahno a veliké kameny. Přiznám se, že jsem tento úsek v rámci tréninku neprojel, radši jsem zvolil pěší i tak dost náročnou prohlídku.
Hnědá řeka
Na startu DH závodu se nás pro tento den sešla opět asi padesátka jezdců a jedna bikerka. Počasí se bohužel neumoudřilo, jak jsme asi mnozí doufali. Bylo přibližně 5° nad nulou, mlha a déšť. Docela jsme mrzli už jen na samotném startu, ale dalo se to vydržet. První jízdu jsem opravdu pokazil, zbrzdil mě jeden pád v kamenité pasáži a sundávání brýlí zacákaných od bahna. No, spíš od hnědé tekoucí řeky. Toto zdržení se projevilo i na výsledném čase přes šest minut. Bylo to docela slabé, ale ještě mě čekala druhá jízda…
Vodpálíme to radši hned, ne?
Moje boty byly po několika jízdách úplně durch. Byla zima, a protože pořád pršelo, nikomu ze závodníků se moc nechtělo v mokrém oblečení čekat další hodinu na start druhého kola. Po domluvě s pořadatelem se mohlo druhé kolo startovat hned, jak jsme dojeli to první. Díky za to, jinak bych tam asi umrznul. V druhém kole se nic zásadního nezměnilo, trať byla stále nechutně bahnitá a kluzká. Zacákané brýle jsem si radši sundal už během jízdy po rovině, akorát před vjezdem do expertí sekce. Napodruhé to bylo celé lepší a já si začal závodění v takovém marastu konečně užívat.
DH na XC
Druhou jízdou jsem se zlepšil o více jak půl minuty a tak mi čas 5:41 stačil na 30. místo celkově a 14. v kategorii Elite. První tři příčky obsadili čistokrevní sjezdaři s časem pod 4:17. Respektive zlato a 100 bodů do soutěže o krále si odvezl Marek Taišl z teamu SPOKE.cz (4:06.73) s desetivteřinovým náskokem na druhého Richarda Jozu (koloshop.cz) a třetího Hynka Strouhu (EXE). Musím ovšem hluboce smeknout před českou elitou v cross-country. Borci, kteří absolvovali sjezd na svých XC speciálech z karbonu. Tomáš Pešek za svou nedělní statečnou jízdu na XC kole dostal 12 bodů a se 100 body z předchozího dne se stal Králem Špičáku. Druhý v celkovém pořadí byl Tomáš Trunschka se 108 body a třetí se umístil Jakub Pytlík, který získal 51 bodů v každém závodě.
Špičák = luxusní biking
Celý víkend bych hodnotil slovy, „Bylo to super! I přes to bahno…“. Závod mě donutil jezdit v náročných podmínkách v dešti a na blátě. V podmínkách, za kterých by mě jinak asi nikdo dobrovolně na kolo nedostal. Byla tu fajn atmosféra a pořadatelům bych chtěl poděkovat za vstřícnost a také už jen za ten nápad. Víc takových závodů!! Kdo ještě nebyl na Špičáku, tak vřele doporučuji. Je zde mnoho DH tras od jednoduchých po výrazně technicky náročné. Nechybí patřičné zázemí se servisem, půjčovnou Kona mašinek a dalšího vybavení. Taky je tu nové skill centrum u spodní stanice lanovky pro trénink základních dovedností atd. Mimo to vše zde naleznete i řadu dalších možností pro výlety na kole s rodinou, bez rodiny nebo pro rodinu samotnou, abyste si mohli sami užívat tenhle parádní bike-park. Prostě parádní středisko pro cyklistiku všeho druhu.
FOTO: Jaroslav+Ondra Kinkor
