Gaspiho marocký FR kemp
Richard Gasperoti (Gaspi), známý extrémní jezdec, který je už léta pevně spojen s fenoménem volného ježdění (freeride), přidal čerstvě ke svým aktivitám také pořádání FR kempu v exotickém prostřední marockého pohoří Atlas.
Proč mu padlo do oka právě toto místo, jak probíhal první freeridový kemp, z něhož se nedávno vrátil a na řadu věcí s tímto podnikem spojených jsem se ho vyptával při našem nedávném setkání.
Gaspi, pověz mi, jak celá akce okolo marockého freerideového kempu vznikla? Kdy a při jaké příležitosti ses do Maroka vůbec dostal a co tě vedlo k tomu uspořádat tento kemp?
„Začalo to tím, že jsme se loni spolu s Lukášem, což je můj kamarád a taky druhá polovička Simpleride.cz, rozhodli, že si uděláme výlet přes Španělsko do Maroka a zase zpátky. Celé jsme to absolvovali v obytňáku a dohromady to hodilo přes 9 000 km za 14 dní. Když jsme to celé plánovali a došlo nám, že hory v Maroku jsou tak velké, že by se tam jeden hravě ztratil, rozhodl jsem se oslovit kamaráda Chrise Wintera z Big Mountain Adventure. Požádal jsem ho, jestli by mi mohl poslat kontakt na nějakého člověka, průvodce, který se na tomhle místě zabývá taky cyklistikou, aby nám tam ukázal nějaká zajímavá místa. Dal mi tehdy e-mail na Pierra, s kterým jsme se dopředu domluvili a pak se s ním na místě sešli. Pierre s námi strávil zhruba čtyři dny, kdy jsme si užili famózní biking.
Zůstali jsme s ním v kontaktu i po návratu do Čech a následně jsme se rozhodli, že uspořádáme Simpleride freeridový kemp v Maroku. Nic takového tam zatím nikdy neproběhlo! Doposud tam nikdo nejel organizovaně. Všichni, co tam zatím byli, jeli sami za sebe, případně tam byli natáčet kluci z NWD (New World Disorder). Byli jsme teda první, kdo to tam oficiálně odstartoval v duchu freerideingu. Zcela konkrétně náš první marocký kemp proběhl letos na jaře od 18. do 26. března.“
Co vás na Maroku tak chytlo?
„Je to v první řadě úžasný místo a co si budeme povídat, skvělé je taky, že tě to vyjde na půlku toho, co bys dal, kdybys jel na kola třeba do Kanady. Maroko je navíc hodně známé svou kulturou a cestovatelským lákadlem je také Marrákeš. To je vůbec zajímavé místo. Na jednu stranu je to už docela kultivované město, ale stále je tam všudypřítomný vliv tamní kultury stejně jako takový ten punc exotiky. Je to prostě něco jiného, není to jen o ježdění na kole, ale je to vlastně i poznávací zájezd, kdy se člověk dostane do úplně jiného prostředí, mezi jiné lidi, do jiné kultury.
A pak je tu taky úžasné pohoří Atlas, které je pro freeride jako dělané, jelikož si tu každý snadno najde vlastní lajnu (vlastní stopu pozn. red.). Jsou to otevřené hory, kde je vidět hodně daleko, přitom ale není vůbec jednoduché tam jezdit, pokud to tam dobře neznáš. Kdyby se člověk na chvíli zapomněl a plný euforie se pustil někam do údolí, tak cesta zpátky mu může trvat sakra dlouho. Přístupových cest, kam by pro tebe mohlo dojet auto, tu totiž zrovna moc není.“
Váš lokální průvodce Pierre, jak dlouho se vlastně v této části světa věnuje bikování?
„Pierre už 18 let žije v Maroku, je to Švýcar a posledních 15 let se živí sportem. K průvodcování se dostal přes golf, jelikož měl dříve golfovou agenturu a jako doplněk měl taky kola. Nakonec zůstal jen u kol, což ho, dle jeho vlastních slov, opravdu hodně baví a naplňuje. V Maroku organizuje XC a enduro výlety a teď s námi rozjel i novou oblast, kterou je právě freeriding.“
Jakým způsobem řešíte termíny konání a přihlašování vůbec?
„My, teď mluvím za simpleride.cz, v první řadě startujeme nový web www.bikingmorocco.com, který pojede ve čtyřech jazycích. Idea je taková, že se potenciální klienti nahlásí na určité datum, podle toho, jak se to hodí jim. Když se některý termín naplní dostatečným počtem lidí, tak se vyhlásí kemp. Není to tedy tak, že bychom předem stanovili konkrétní termíny, ale je to především na lidech, jak se k tomu postaví. Prostě si řekneš, že se ti hodí vzít si dovolenou tehdy a tehdy a když se na stejné období nahlásí dalších zhruba pět lidí, tak se pojede. Můžeš se potkat na jednom kempu třeba se Španělem, Američanem, Francouzem, anebo i Australanem, kdo ví? Je to prostě otevřené všem. Samozřejmě se taky můžeme dohodnout a vyhlásit jeden konkrétní termín a uvidí se, jestli se naplní. Zatím to ale necháváme takhle otevřené a čekáme, jak se to chytne.“
Kdy jsi byl naposled v Maroku před konáním prvního kempu?
„Já tam byl zhruba měsíc dopředu a byl tam se mnou i Adam Maršál, což je fotograf z Maximu a taky Márty Smolík, to je zase kameraman z Moab.cz. Natáčeli jsme tam video a dělali fotky, které budou sloužit jako upoutávka ne celou tuhle akci a podpoří vznik nového webu. Teď to akorát všechno startuje. Není to dlouho, co jsem dostal od Mártyho sestříhané video, kdy z původních asi třech a půl hodin materiálu musel sestříhat upoutávku dlouhou něco přes dvě minuty!
Taky když jsme tam při této příležitosti byli, přijela za námi dokonce i marocká televize, která se mnou dělala rozhovor, protože je hodně zajímá vše, co se točí okolo cestovního ruchu. Pro ně je cestovní ruch vůbec jednou z klíčových složek příjmů. A je super, že se nezajímají jen o klasické cestovky, které tam vozí Němce v autech, ukážou jim pár míst, nechají je nakoupit si korálky a tak podobně a zase je pošlou pryč. Zajímá je i to, že k nim někdo jede za sportem. Biking obecně tam teď hodně roste na oblibě. Teda ne u místních, těch jezdí opravdu minimum, ale je tam dost Francouzů, Švýcarů a dalších Evropanů, kteří do Maroka jezdí na různé tréninkové kempy. Ostatně na jaře a na podzim tam jsou naprosto ideální podmínky pro ježdění na kole. Naopak v létě je to mrtvé, jelikož je tam odhadem 49° C ve stínu! Když jsme tam ale byli teď v březnu, na našem prvním oficiálním kempu, bylo zhruba 28°C, což je naprosto parádní.“
Jak vůbec vypadají traily nebo jak to pojmenovat, prostě místa, kde se jezdí?
„Traily jako takový tam vlastně skoro nejsou. Maximálně stezky vyšlapaný od koz nebo cestičky, kudy chodí místní z vesnice do vesnice. To je ale všechno tak na enduro a allmountain, protože jsou to různé traverzy a podobně, ale nic vyloženě na čistý freerdide a ježdění z kopce. Takže je potřeba najít lokality, kde se dostaneš autem jak nahoru na kopec, tak i dolů, kde tě někdo vyzvedne a i s koly odveze. To je docela složité, protože ty hory jsou fakt hodně velké. Já jsem si takhle třeba ukázal na kopec, který se mi líbil, a pak jsme tam jeli autem půl dne! Přitom jsem si myslel, že to bude tak pět kilometrů.
Když jsme tam byli spolu s Lukášem v listopadu, tak jsme jenom týden strávili tím, že jsme jezdili z místa na místo a hledali lokality, kde by bylo dobré ježdění a mohli jsme tam následně vzít klienty.“
Jak probíhá samotný kemp? Má pevný program, nebo se jede trochu na improvizaci?
„Je to vymyšlené dopředu. Máme stanovený harmonogram, rozepsaná místa, kde se bude jezdit, místa, kde se bude jednotlivé dny spát a tak. Dá se to samozřejmě individuálně měnit podle počasí a taky podle schopností konkrétních lidí. Je to ale naplánované tak, že každý den jezdí klienti jiné trasy a projíždí jiná údolí. Když ale teď naposled kluci řekli, že se jim líbí jeden trail, jeli jsme ho třeba třikrát po sobě. To všechno se dá řešit na místě. Základní plán je ale hodně pestrý. Některé traily vedou přes vesnice, kdy míjíš místní lidi a jejich ovce a pak se zase dostaneš zpátky na pláň do otevřených hor. Je to takové spojení volného ježdění ve volné přírodě navrch s dotekem lokální kultury. Prostě něco výjimečného, co rozhodně jen tak někde jinde nezažiješ.“
A co samotný terén? Po čem se tam vůbec jezdí?
„Pohoří Atlas, kde se to celé odehrává, je hodně otevřené. Vlastně se tam ani moc nemění terén jako takový, ale především povrch, po kterém jedeš. Ten je vůbec hodně důležitý. Proto je taky první den na programu seznámení s tím, na čem se tu bude jezdit. Podklad tvoří nejčastěji takový jemný píseček. Vlastně je to rozdrolená břidlice, tedy malé ale hodně ostré kamínky na tvrdém podkladu. Dost to klouže a je to docela nebezpečné. Takže na začátek si to musí všichni osahat a vyzkoušet si, jak se na tom vůbec brzdí, jak se v takových podmínkách chová kolo a v zatáčkách. Máme na to vybraný takový playground, kde si zhruba na padesáti metrech sjezdu můžeš snadno vyzkoušet různé situace.
Ostatně celý program je sestavený tak, že se začíná na relativně lehkých trasách a končí to poslední den tou nejtěžší. Poslední trail je opravdu hodně dlouhý, má něco přes deset kilometrů. Začíná se hodně vysoko v horách, až na úrovni sněhu! Jede se pak po velkých kamenech, sem tam nějaký místní cesty, dostaneš se taky na červenou hlínu. Zkrátka střídají se snad veškeré možné povrchy marockých hor – šedý písek, žlutý písek, hlína, kameny, prostě všechno.“
Z tvého popisu je zřejmé, že ježdění v Maroku vyžaduje slušnou dávku zkušeností, aby se do tohohle člověk vůbec pustil?
„To rozhodně. Určitě to není nic pro začátečníky. Těm, pokud by chtěli něco takového jednou vyzkoušet, bych doporučil se nejdřív přihlásit na jeden z našich klasických výukových kempů, kterých je šest do roka. Máme i kempy, které jsou určené pro naprosté začátečníky, kteří nemají ani vlastní vybavení. Těm půjčíme kolo, přilbu, chrániče a dostanou instruktora, který je provede od úplných základů, aby potom mohli sami jezdit ve volném terénu.“
Taky by mě zajímalo technické zajištění celé akce. Jak se řeší doprava lidí a kol do Maroka?
„Klasicky je to tak, že dopravu na letiště, teď se letělo z Frankfurtu, a letenku samotnou, si platí klient sám. My se o něho staráme až čistě na území Maroka, kde už je ale všechno all-inclusive. Takže doprava, ubytování, jídlo, pitný režim, průvodce, to všechno už je zajištěné.
Teď naposled, jelikož to byla česká parta, jsme se domluvili tak, že kluci dovezli svoje kola do shopu v Radotíně a sami jeli auty na letiště. Já tady naložil kola do velkého auta a odvezl je do Maroka.“
Všechno to zní jako opravdu dobře vymyšlená záležitost. Možná je na to brzo, ale máte už i nějaké plány do budoucna?
„Je to všechno na začátku, takže jsme sami zvědaví, jak se to chytí. První skupina byli čeští kluci, což mě samozřejmě těší a byl bych rád, kdyby jezdili lidi z Česka. Ale jak už jsem říkal, náš web bude ve čtyřech jazycích a je to tedy otevřený pro lidi z celého světa. A taky Maroko není to jediné, na co se zaměřujeme. Teď třeba plánujeme čtyřdenní enduro výlet do Rumunska. Nechci ale, aby si lidi mysleli, že jsme cestovní agentura. To nejsme! My pořádáme bikové kempy, prostě bikování u nás nebo někde jinde mimo rodnou hroudu. Organizujeme různé akce, výukové kempy, ale nejsme cestovka. Dokážu zařídit ledacos, ale ne to, aby někde svítilo sluníčko, to fakt neumím. Samozřejmě když to vyjde, tak je to paráda. To je ale na tom to dobrodružství, že nikdy nevíš, co přesně tě čeká. Nám jde prostě o to, aby si lidi užili kolo, aby si užili bikování. To je náš cíl.“
Parádní tečka na závěr. Díky za rozhovor.
Foto: Tomáš Hyk
